BROUMOV A OKOLÍ

  Na této stránce se dozvíte obsáhlé informace o Broumově a jeho okolí. Tyto informace jsou v tištěné podobě (v české a německé verzi) k dispozici v Infocentru Broumov.


1. Broumov a Broumovsko

Broumovsko je geograficky a historicky svébytným krajem, jehož neobyčejné přírodní krásy byly po staletí hospodářsky kultivovány a obohacovány o umělecké památky pod správou benediktinského řádu. Vznikla tak mimořádná harmonická, ekologicky a esteticky vyvážená krajina, pro niž je příznačná pestrost a prolínání krás přírody a historie. Nejde však jen o prostou malebnost, s níž se tu střídají hory a údolí, skály a rokle, a se kterou vyniká mozaika lesů, luk, pastvin a polí. Nejde také jen o to, jak poloha sídel a vzhled církevních i lidových staveb umocňují zdejší krajinný ráz. To, čím Broumovsko zvlášť vyniká, je výjimečný genius loci – „duch místa".

Broumovsko je známé především svými přírodními krásami. Leží tu Adršpašsko-teplické skály, největší a nejdivočejší skalní město ve střední Evropě o rozloze bezmála 19 km2, a méně známé, ale o to zajímavější Broumovské stěny. Kromě těchto dvou národních přírodních rezervací s nejzachovalejšími zbytky původních ekosystémů tu leží další čtyři maloplošná chráněná území (například stolová hora Ostaš) a stovky menších částí dochované přírody, obklopené kulturní krajinou. Pískovcové podloží a intenzivní tektonický vývoj vtiskly krajině typický členitý reliéf. Hluboko pod povrchem Polické křídové pánve proudí nejčistší  voda, jejíž zásoby tvoří zdejší významné přírodní bohatství.

Broumovsko je cenné také kulturními památkami. Nacházejí se tu dvě městské památkové zóny zahrnující i benediktinské kláštery (Broumov a Police nad Metují), vesnická památková rezervace (Křinice), hodnotná skupina barokních venkovských kostelů (Bezděkov, Božanov, Broumov, Heřmánkovice, kaple Hvězda, Martínkovice, Otovice, Ruprechtice, Šonov, Vernéřovice a  Vižňov), nejstarší dřevěný kostel v Čechách, stovky zděných statků broumovského typu, kaple, křížové cesty a nespočet pískovcových soch a křížů značné umělecké hodnoty v obcích i ve volné krajině. Některé památky však zatím leží poněkud ve stínu přírodních krás, o čemž svědčí v mnoha případech i jejich neutěšený stav.

Pustý hvozd byl kolonizován ve 13. století benediktinským řádem břevnovského kláštera, který získal půdu od krále Přemysla Otakara II. Policko osídlili čeští přistěhovalci, Broumovsko němečtí. Stárkovsko a Teplicko opanovala šlechta a obyvatelstvo se zde usadilo smíšené, až později převážilo německé. Po založení klášterů v Polici nad Metují a v Broumově byly během krátké doby vystavěny typické lánové vesnice podél vodních toků. Mapa osídlení, která se stabilizovala na konci kolonizace, se již téměř nelišila od současnosti. Sídelní strukturu doplňovala města (Broumov, Police n. M.), hrady, tvrze a svobodné statky, později zámky.

V následujících sedmi stoletích se v této "hraniční" krajině střetávalo mnoho vlivů a zájmů: český a německý, katolický a protestantský, církevní a měšťanský. Navzdory mnoha sporům i válečným pohromám a epidemiím (například po třicetileté válce klesl počet obyvatel na čtvrtinu) se Broumovsko vždy znovu obrátilo k hospodářskému a kulturnímu rozkvětu, jehož význam značně přesahoval místní poměry.

Rozvoj určujícího textilního průmyslu a nové politické svobody v 19. století umožnily růst bohatství. Domácí zpracovávání lnu se soustředilo v továrnách vznikajících nejen ve městě, ale prakticky v každé obci. Významnou hospodářskou i krajinotvornou událostí bylo vybudování choceňské železnice (1875), spojující Vídeň se Slezskem a Kladskem. V této "zlaté textilní době" se řadilo Broumovsko se 159 obyvateli na km2 mezi nejlidnatější oblasti Čech. V obcích žilo běžně kolem 1 000-1 500 obyvatel. Z 19. století pochází většina typických zděných statků broumovského typu. Krajinu v té době také oživilo množství drobné sakrální architektury výjimečné kvality.

Po této době vzestupu nepřineslo 20. století Broumovsku mnoho dobrého. Německá většina odmítla vznik Československa, později hospodářská krize vyvolala hladové demonstrace. Ve třicátých letech se zaktivizovali henleinovci a po Mnichově byla oblast rozdělena: převážně německá Broumovská kotlina a Teplicko připadly k Říši, české Policko k Protektorátu. Zlom ve vývoji Broumovska nastal po druhé světové válce. Vyhnání Němců, provázené mnoha násilnými incidenty, znárodňování průmyslu, kolektivizace zemědělství, zrušení broumovského okresu, budování socialistické vesnice a slučování obcí představují neblahé historické mezníky, které se podepsaly na osídlení, hospodářství, kultuře i krajině.

2. Broumov

2.1. Vznik města, městský znak

Osada vznikla r. 1171 při staré stezce vedoucí z Čech do Kladska. Na ochranu této stezky založil český kníže nad osadou, na nejvyšším místě, dřevěný hrad.

R. 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek benediktinskému řádu. Benediktini osídlili nejprve Polici nad Metují a později i oblast dnešního Broumova.

Hlavní starostí mnichů byla kolonizace a kultivace krajiny. Za tímto účelem do zdejší krajiny přicházeli vystěhovalci ze západních zemí, především z Flander a Duryňska. Kolonizaci začal zavádět opat Dluhomil (1217 – 36), ale hlavně později opat Martin (1253 – 78).

Osada Broumov se rozrostla za 13. století osídlením řemeslníků (především se jednalo o flanderské soukeníky). R. 1256 získala osada právo trhu a byla povýšena na městečko.

V broumovském městském znaku je na pravou stranu kráčející stříbrná labuť v modrém poli, za její hlavou vlevo je zlatá hvězda o pěti paprscích.

Pověst o vzniku městského znaku vypráví toto: Ve 13. století přicházeli Broumovsko osídlovat lidé převážně z Německa. Cesta za novým domovem byla dlouhá a náročná a vedla povětšinou neprostupnými lesy. Jednou dorazili budoucí obyvatelé kraje na místo dnešní Hvězdy (kaple v Broumovských stěnách) a před sebou viděli celou broumovskou kotlinu. Spatřili jezero a na něm plula labuť. Byl večer a vyšla první hvězda večernice, která se odrážela v hladině jezera – tak se tyto symboly objevily v městském znaku.

2.2. Poloha a půdorys města

Původní osada se rozprostírala pod jižním koncem současného města, kolem hřbitovního kostelíčka. Ve 2. pol. 13. stol., za kolonizace, vzniklo město na návrší – severně od stávající osady, těsně u hradu.

Jádrem města bylo velké náměstí, jímž procházela silnice od severu k jihu, vedoucí ke slezským městům Klodzko a Friedland (dnešní Mieroszów). Mimo to byly vedeny souběžně s delší osou náměstí 2 ulice, východní a západní (při které vznikl farní kostel). Spojky tvořily 3 příčné ulice ve směru východ-západ. Pod velkým náměstím vytvořil souběh hlavních ulic severojižní malé náměstí trojúhelníkového typu (dnešní Malé náměstí se sochou svatého Floriána), zužující se směrem k Dolní bráně (kostel sv. Václava).

Spojení hlavních ulic zajišťuje několik příčných ulic východ-západ. Tento půdorys je nazýván „městem slezského typu". Vzorem pro tuto úpravu byla dříve založená města krále Přemysla Otakara II.

Dominující polohu měl hrad – postavením na nejvyšším bodě skalního ostrohu, ale i opevněním, vybudovaným i proti městu.

Když byl Broumov ve 14. století opevněn hradbami, příkopy a valy, nabyl půdorys podoby hrušky – rozšiřující se od severu k jihu. Před hradbami vzniklo předměstí.

2.3. Opevnění

Opevnění začali obyvatelé Broumova budovat z vlastního rozhodnutí – Karel IV. jim díky stížnosti opata zakázal ve stavbě pokračovat. Až dohodou s opatem Předborem z r. 1359 mohli dokončit opevnění města, začleňující i opevnění kláštera u hradu.

Hradby byly prostoupeny dvěma branami na hlavní severo-jižní ulici – dolní a horní branou. Kromě těchto bran vedly z města ještě dvě branky, tzv. fortny – uprostřed východních hradeb a na druhé straně (poblíž kostela sv. Petra a Pavla). Po fortnách zůstala pouze dodnes používaná schodiště, která vyrovnávala výškové rozdíly mezi opevněným městem a okolím. Zbytky hradeb jsou dochovány dodnes.

2.4 Historie Broumova

Malebné a trochu odlehlé město v Broumovském výběžku leží v širokém údolí řeky Stěnavy, mezi Javořími horami a Broumovskými stěnami.

Pro kulturní historii Broumova jsou určující dvě skutečnosti: sedm století působení benediktinského řádu a úspěšný vzestup města, od prvních let existence závislého na prosperitě rozvinuté soukenické výroby, orientované na vývoz na vzdálené trhy ve vnitrozemí Čech a v sousedním Slezsku. Dílem plánovité kolonizační činnosti břevnovského benediktinského opatství je osídlení Broumovska a založení Broumova.

Město Broumov je již více než sedm století správním, kulturním a hospodářským střediskem kotliny protékané řekou Stěnavou a ohraničené pásmem pohraničních Javořích hor a hřebenem pískovcových Broumovských stěn. Až do konce 12. století byla Broumovská vrchovina, tvořící přechod mezi východními Krkonošemi a Orlickými horami, součástí pralesa – přirozené hranice českého přemyslovského státu.

Počátky Broumova jsou spojeny s působením nejstaršího mužského řeholního řádu na území Čech – břevnovskými benediktiny. Ti v roce 1213 získali darem od krále Přemysla Otakara I. Území dnešního Broumovska a Policka s malou osadou benediktinských poustevníků a dřevěným kostelem P. Marie na místě nazvaném Police a o čtyřicet let později zahájili jeho kolonizaci. Zatímco polická část vznikajícího klášterního dominia byla osídlena poddanými z vnitrozemí Čech, kolonizace Broumovska byla součástí mohutné německé kolonizační vlny, která ve 13. století zalidnila mimo jiné i sousední Slezsko a Kladsko. Organizaci osídlení Broumovska svěřil břevnovský opat podnikatelům – lokátorům, kteří si převedli zemědělce, rozdělili lesní půdu, vyměřili katastry obcí a stali se držiteli svobodných statků a vykonavateli nižších soudních pravomocí – fojty.

Pravděpodobně v roce 1255 byl na ostrohu nad pravým břehem Stěnavy založen Broumov jako správní centrum a jediné místo na panství vyhrazené obchodu a řemeslné výrobě. V roce 1266 opat Martin odkoupil od fojta Wichera, snad hlavního organizátora kolonizace Broumovska, za 200 hřiven stříbra dědičná práva na broumovské fojtství se dvěma domy na tržišti, dvorem na předměstí a všemi k němu náležejícími pozemky.

Mezi broumovskými řemeslníky získali již v prvních letech existence městečka významné postavení soukeníci. V roce 1275 jim král Přemysl Otakar II. Udělil privilegium na výrobu a prodej sukna a soukenická produkce brzy přerostla omezené potřeby místního trhu. Byl tak předznamenán charakter budoucího hospodářského rozvoje Broumova a položeny základy tradice textilní produkce orientované na export.

Po Přemyslově smrti na Moravském poli se na dobu svého života zmocnil spolu s Kladskem i Broumovska kníže Jindřich IV: Vratislavský. Po roce 1290 bylo panství vráceno benediktinům, ale potíže s obhájením pozemkového vlastnictví na slezských hranicích pokračovaly i nadále. Roku 1300 proti opatově moci povstali držitelé broumovského a několika vesnických fojtství a plenění klášterního majetku téměř stočlennou loupežnickou družinou se podařilo zakončit až s pomocí vojenského zásahu spřátelených šlechticů. Před rokem 1331 král Jan Lucemburských zastavil všechny příjmy z broumovského panství na úhradu svých dluhů doživotně příslušníkům kladského šlechtického roku Pannewitzů.

Náhradou za utrpěné ztráty odměnil král Karel IV: břevnovský klášter výsadami, mj. i privilegiem z roku 1348, kterým udělil opatovi pro jeho poddané v Broumově stejná práva, jaká měli i obyvatelé královských měst Hradce a Kladska. Broumov se ovšem nikdy nestal svobodným královským městem a na skutečné rozšíření městských výsad si broumovští museli počkat až do 1. poloviny 15. století, kdy roku 1419 opat postoupil městu za roční poplatek právo svobodného dědictví a prodal mu dva domy na zřízení radnice a obecního domu. V roce 1449 pak byla městská privilegia rozšířena i o hrdelní právo.

Za husitských válek se Broumov stal opěrným bodem katolické strany. V květnu 1420 byl husity vypálen břevnovský klášter a větší část konventu v čele s opatem Mikulášem uprchla do Broumova. Na jaře 1421 byla do města vložena posádka vratislavského biskupa a slezských šlechticů a již v červnu město oblehlo vojsko východočeských husitů, ale po třech dnech vyjednávání mezi vůdcem Čechů Čeňkem z Wartemberka a představiteli katolické strany husité odtáhli. Do konce 20. let broumovští všechny dostupné finanční prostředky vkládali do zpevňování městských hradeb a do budování parkánů na západní straně města. Ztráty způsobené válečnými událostmi poznamenaly život města až do poloviny století a teprve v roce 1446 vratislavský biskup Konrád upustil od vymáhání 6 000 uherských zlatých za vojenskou pomoc klášteru a městu v letech 1421 – 1428.

V roce 1459 opat Jan Gebauer uznal nově zvoleného českého krále Jiřího z Poděbrad a přijal ho v klášteře. Byl proto broumovskými měšťany vyhnán a do města se mohl vrátit až s královou vojenskou ochranou. O deset let později byl Broumov opět postižen dalším válečným konfliktem o český trůn, když bylo město obsazeno 700 žoldnéři ve službách uherského krále Matyáše. Roku 1472 syn Jiřího Poděbradského, kníže Jindřich Minsterberský, po dohodě s opatem a měšťany z Broumova vyhnal uherskou posádku působící městu a panství velké škody. Náhradou za válečné výdaje bylo Broumovsko a měst Broumov knížeti na dobu jeho života zastaveno a po třetí spojeno s Kladskem. Ještě za života knížete, v roce 1488, však opat Pavel panství ze zástavy vykoupil.

V roce 1505 se broumovští poddaní vzbouřili proti opatu Klimentovi a donutili ho k rezignaci, protože se snažil omezit práva udělená jim v době vlády Jindřicha Minsterberského. Další opat Vavřinec potvrdil městu jeho privilegia a vymohl od krále Vladislava potvrzení starých výsad soukenického cechu a udělení záruky na ochranu před neoprávněným použitím značky broumovského sukna – (B).

V průběhu 16. století zaujali broumovští soukeníci přední postavení mezi nejvýznamnějšími středisky výroby a vývozu sukna v Čechách. Broumov si dokázal udržet svou vynikající pozici mezi exportéry levného ale kvalitního zboží až do třicetileté války. Prosperita řemeslné výroby a obchodu se promítla, zejména po velkém požáru v roce 1549, v renesanční výstavbě města a v růstu kulturních potřeb maloměstské společnosti.

Po roce 1540 se pod vlivem sousedních slezských měst začalo i mezi broumovskými soukeníky šířit protestantství. Jeho stoupenci od roku 1575 k pořádání bohoslužeb užívali hřbitovního kostela Panny Marie. Opat Martin, zaměřený výhradně na osobní prospěch a zanedbávající duchovní poslání kláštera, jim v tom nechtěl a ani nemohl zabránit. Vzrůst vlivu Lutherova učení na Broumovsku a pokračující úpadek kláštera se nepodařilo zastavit ani energickému Wolfgangu Selendrovi, dosazenému v roce 1602 do opatského úřadu na příkaz císaře Rudolfa II. Když si broumovští luteráni v roce 1614 postavili vlastní kostel u dolní brány, nedocílil opat jeho uzavření ani s pomocí příkazů císaře Ferdinanda a ani za cenu uvěznění několika neposlušných měšťanů v Praze. Spor o broumovský protestantský kostel se stal dokonce jedním z vnějších podnětů pražské defenestrace místodržících 23. května 1618. Stavovští direktoři o rok později vykázali opata Selendra ze země, zkonfiskovali klášterní panství a prodali je za 54 000 kop broumovským měšťanům.

Po bělohorské bitvě a po obnovení císařovy moci i na Broumovsku se správa a vlastnictví dominia opět vrátila do rukou břevnovských benediktinů. Některé z broumovských protestantských rodin se rozhodly emigrovat a Broumovu byla jako trest za vzpouru proti klášterní vrchnosti a císařské moci odňata všechna práva a teprve po tříletém vyjednávání byla městu potvrzena pouze omezená privilegia.

V roce 1632 dobyl saský generál Armin Broumova. I když byl po osmi dnech okupace vytlačen císařským vojskem, trpělo město až do roku 1648 událostmi třicetileté války – obléháním a nájezdy protestantských oddílů a průtahy a drancováním císařských armád.

Zatímco rekatolizace na Broumovsku proběhla bez významnějších konfliktů ještě před skončením třicetileté války, spory měšťanů s klášterní vrchností nebyly ukončeny ani po uzavření dohody, tzv. Transakce z roku 1666, a projevily se i při poddanské rebelii v roce 1680.

Škody způsobené klášternímu velkostatku třicetiletou válkou se podařilo úspěšně napravit za opatů Tomáše Sartoria (1663 – 1700) a Othmara Zinkeho (1700 – 1738), kdy řád dosáhl – zvyšováním robotních povinností a poddanských platů, vlastní velkorysou podnikatelskou činností a organizací plátenické produkce několika set domácích tkalců – velmi dobrého hospodářského postavení, které mu umožnilo nákladnou výstavbu klášterních objektů a kostelů i nákupy uměleckých děl od předních umělců pražského baroku.

Slezskými válkami utrpělo celé Broumovsko, ale zvlášť těžce byla postižena soukenická výroba – v roce 1744 z původních 252 soukenických mistrů nepracovala ani jedna desetina. Ve snaze o oživení textilní produkce na panství zahájil klášter v roce 1747n výrobu ve vlastní soukenické manufaktuře, ale také její činnost byla ukončena ještě v průběhu sedmileté války. Broumovsko byla až do roku 1763 neustále ohrožováno pruskými vpády a válečné události byly také příčinou velkého požáru města v roce 1757.

Broumovský klášterní velkostatek se v 70. a 80. letech 18. století plně věnoval zemědělské výrobě a přestal řídit a podporovat rozptýlenou plátenickou manufakturu. Organizace domácího tkalcovství na vesnicích se ujali drobní podnikatelé, kteří dokázali plně využití dočasné prosperity, spojené se zakázkami pro armádu v období napoleonských válek.

Před polovinou 19. století se situace řemeslné textilní výroby na Broumovsku začala zhoršovat – upadalo jak domácí tkalcovství, tak možnosti odbytu produkce městských soukeníků. To – spolu se zrušením feudálních poměrů a uvolněním pracovních sil ze zemědělství – připravilo půdu pro vznik průmyslové výroby. V roce 1856 Josef Schroll, jeden z nejznámějších podnikatelů a obchodníků s plátnem, postavil v Olivětíně první mechanickou tkalcovnu a zahájil tak industrializaci regionu.

Dlouholeté úsilí broumovských měšťanů o úplnou, na představitelích klášterního panství nezávislou samosprávu, vrcholící v období josefínských reforem a na přelomu letopočtu snahou purkmistra Lindeho o přiznání statutu královského města, nebylo úspěšné. Možnost spravovat si své záležitosti bez omezování ze strany vrchnosti získalo město až po zrušení poddanství a feudálního systému správy země po roce 1848. V roce 1850 byl v Broumově zřízen okresní úřad jako sídlo politické správy nejen bývalého klášterního panství, ale i Policka, Teplicka a Stárkovska.

V průběhu druhé poloviny 19. století se Broumov vymanil z původní středověké uzavřenosti a zejména po otevření železniční trati Choceň – Broumov v roce 1875 dosáhlo město prudkého rozvoje. Na přilehlých katastrech sousedních vesnic byly postaveny tovární objekty a nájemné domy, veřejné budovy jako nemocnice a školy, byl vybudován městský vodovod a kanalizace, vydlážděny a osvětleny ulice.

Osvobození slezského stavu a příznivé podmínky pro zemědělskou výrobu v době napoleonských válek a po roce 1848 uspíšily přeměnu broumovského venkova. Během poměrně krátké doby dostaly vesnice na Broumovsku novou tvář v podobě slohově jednotné zástavby – typického empírového zděného statku.

Za růstem města nezaostával ani společenský a kulturní život. Po založení zpěváckého spolku Orpheus (1864) a tělocvičného spolku (1866) vznikla, zejména rozšířením základních občanských práv po přijetí prosincové ústavy v roce 1867, celá řada dalších kulturních, vzdělávacích, náboženských, charitativních a politických organizací. V úsilí o zlepšení sociálních a zdravotních podmínek dělnictva se angažovaly osobnosti veřejného života, jakou byl i MUDr. Franz Rosser. Při formování veřejného života začal hrát významnou úlohu místní tisk – noviny, časopisy a knihy regionálních autorů.

Bouřlivá proměna veřejného života přinášela i v Broumově negativní jevy – sociální rozpory, politizaci veřejného života a růst národnostní nesnášenlivosti. V 70. roce došlo při útoku na příslušníky české menšiny ve městě ke smrtelným zraněním a následky nacionalisticky motivovaného řádění davu v roce 1908 se staly předmětem interpelací ve vídeňském parlamentě.

Život v Broumově za 1. světové války byl poznamenán odchodem mužů na bojiště ve východní a jižní Evropě, stagnací průmyslové výroby a existenčními problémy sociálně slabých vrstev. Velkým zajateckým táborem u Martínkovic prošlo několik desítek tisíc zajatců, především Srbů, a asi 2600 z nich zemřelo na následky epidemií z hladu a bylo pohřbeno na táborovém hřbitově . Světová válka skončila pádem rakouské monarchie a celkovým rozvratem společenských a politických poměrů v Evropě.

Prorakousky a všeměnecky orientovaní představitelé města a všech obcí na Broumovsku rozhodně odmítli vyhlášení československého státu 28. října 1918. Anselm Heinzel na demostraci více než 8 000 broumovských Němců 10. listopadu 1918 prohlásil Broumovsko za součást provincie Deutschböhmen. Projevy odporu proti ČSR zcela neustaly ani po obsazení Broumovska českým vojskem a po převzetí moci pražskou vládou.

Po několika letech hospodářské konjunktury, a s tím souvisícího politického uklidnění, postihly po roce 1929 Broumovsko, stejně jako jiné oblasti s vysokou koncentrací textilní výroby, obzvlášť těžce důsledky světové hospodářské krize. V politickém boji o německého voliče se v podmínkách hospodářské stagnace a pod vlivem nástupu nacismu v Německu stala se svým separatistickým programem i na Broumovsku nejúspěšnější stranou Henleinova SdP, orientující se na spolupráci s Hitlerovou NSDAP.

V roce 1938 bylo v Mnichově rozhodnuto mocnostmi (podobně jako předtím ve Versailles a Saint Germain a později v Jaltě a Postupimi) o řešení starého česko – německého sporu o možnostech soužití obou národností ve společném státě a Broumovsko tak bylo poprvé v historii odloučeno od Čech. Ještě před obsazením wehrmachtem odtud uprchli příslušníci české menšiny, Židé a někteří antifašisté – sociální demokraté a komunisté. Připojení k Německé říši však uvítala velká většina obyvatel ve městě i na vesnicích.

Podle vzoru třetí říše byly všechny politické, společenské a kulturní organizace zrušeny nebo podřízeny příslušným složkám nacistické strany. Válečným cílům Německa byla od 40. let přizpůsobena veškerá průmyslová i zemědělská výroba. K práci v broumovských závodech byli nakomandování příslušníci mnoha národů okupované Evropy. V broumovském zajateckém táboře zemřelo na následky hladovění a nelidského zacházení více než 100 ruských vojáků.

9. května 1945 Broumov obsadily jednotky sovětské armády a politickou správu postupně přebíraly tvořící se české mocenské orgány. V chaosu prvních poválečných týdnů docházelo k rabování, vyhánění a tyranizování německých civilistů a zejména v okrajových částech okresu i k vraždám. Nejvážnějším případem byl masakr 22 převážně starších lidí, žen a dětí z Teplic nad Metují 30. června 1945.

V organizovaném transferu bylo během roku 1946 z Broumovska vysídleno do západní a východní okupační zóny Německa ve 22 transportech více než 22 000 osob německé národnosti. Státem zkonfiskovaná zemědělská půda na vesnicích a živnosti ve městě byly předány dosídlencům z přilehlých okresů východních Čech, ze Slovenska a reemigrantům z ciziny.

I když se podařilo postupně obnovit základní funkce městského organismu a oživit výrobu v hlavních broumovských závodech, téměř úplná výměna obyvatel, doprovázená přerušením všech tradičních forem společenského a kulturního života, samozřejmě poznamenala život města na několik desetiletí.

Broumov podstatně změnil i svou vnější tvář – byly odbourány celé bloky zchátralých domů řadové zástavby v centru a jen zčásti nahrazeny novými obytnými objekty. Od šedesátých let byla kritická bytová situace řešena státní výstavbou panelových domů na sídlištích na okrajích města.

Páteří hospodářského života města a regionu zůstala i po druhé světová válce textilní výroba, soustředěná na konci 40. let v národním podniku Veba. I v podmínkách centrálně řízeného hospodářského systému, preferujícího těžký a strojírenský průmysl, se broumovským textilním závodům dařilo na zastarávajících výrobních prostředcích vyrábět kvalitní zboží a úspěšně je exportovat i na kapitalistické trhy.

Po zrušení broumovské okresu v roce 1960 se Broumovsko stalo součástí okresu Náchod. Díky geografické poloze a zvláštnostem svého historického a kulturního vývoje si však i nadále uchovalo svůj charakter a svéráz.

V posledních letech postupně padla i bariéra nepropustné státní hranice, izolující po druhé světové válce region Broumovska na třech stranách od sousedního Polska. Broumov se stává cílem návštěv z blízkého východního zahraničí i výchozím bodem cest do hospodářsky a turisticky atraktivních oblastí Dolního Slezska a Kladska.

3. Benediktini

Řád sv. Benedikta je nejstarší organizovaná řehole západní Evropy. Benedikt zřídil první konvent již v roce 529 na Monte Casinnu v Itálii. V Čechách vznikl první benediktinský klášter r. 993 v Břevnově. Ten se stal mateřským klášterem pro nová opatství a probošství. Samostatným opatstvím byl klášter Hradisko nedaleko Olomouce, Opatovice a Sázava. Rajhradské opatství bylo nejstarší, v druhé pol. 13.st. vznikl klášter v nedaleké Polici n. M. a jako poslední byl založen klášter v Broumově (14. stol.).

Benediktini sehráli určující vliv i v historii Broumovska. Tento řád po šest století spravoval zdejší krajinu i její sídla a jeho vliv, nesoucí pečeť hesla "Ora et labora - modli se a pracuj", se nesmazatelně zapsal do podoby kraje i života jeho obyvatel. Benediktini založili prosperující klášterní hospodářství, zabezpečovali duchovní správu oblasti a stali se významnými šiřiteli vzdělání a kultury. Zlatým věkem benediktinů a Broumovska  bylo baroko. Vzkvétající benediktinský velkostatek tvořilo sedm dvorů. Známý broumovský urbář z r. 1676 ukazuje na rozšířené rybníkářství, pěstování lnu, chov ovcí i plánovité lesní hospodaření. Dařilo se zde provozu pil, mlýnů, lisoven oleje, soukenictví a dalším řemeslům.

Zdejší krajina by bez působení tohoto řádu jistě vypadala zcela jinak, přinejmenším by byla chudší o zdejší skvostné dientzenhoferovské kostely.

4. Památkové objekty a zajímavosti Broumova

4.1. Komplex  benediktinského kláštera

4.1.1. Z  dějin  opatství

Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek benediktinům z Břevnova. Brzy po roce 1300 bylo v Broumově zřízeno benediktinské proboštství podřízené Břevnovu. Na místě původní pevnosti byl zbudován klášter s opatským chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu. Během husitských válek význam Broumova vzrostl, neboť klášter na Břevnově byl roku 1420 vypálen husity a opat s několika řeholními bratry uprchl do Broumova. Husité také dvakrát obléhali Broumov, ale nikdy se jim nepodařilo město získat. Přesídlení opatů z Břevnova do Broumova mělo ohromný význam pro kulturní a hospodářský rozvoj města a celého zdejšího kraje. Koncem 16. století dochází v Broumově k úpadku řeholního života v důsledku reformace. Např. opat Martin, zvaný "Korýtko ", proslul svou lakotou. Byl donucen svůj úřad opustit. Novým opatem se stal energický Wolfgang Selender z Prošovic. Za jeho působení došlo k ostrému sporu s místními protestanty. V ohrožení života se uchýlil na Moravu, kde roku 1619 zemřel.

Potom následovala řada opatů ohromného významu v období katolické reformace po roce 1620. Z nich zmiňme alespoň Tomáše Sartoria (1663-1738) a Otmara Daniela Zinkeho (1700-1738), za jejichž působení byla započata velkolepá stavební činnost. Významnou kapitolu dějin opatství tvořilo klášterní školství. Již před husitskými válkami byla benediktinská klášterní škola (později gymnázium) velmi slavná. Studovali zde tak významné osobnosti jako byl např. Arnošt z Pardubic, první arcibiskup pražský, kněz Bohuslav Balbín, spisovatel Alois Jirásek nebo Alois Rašín, první československý ministr financí a řada dalších. Klášterní gymnázium bylo zavřeno nacisty v roce 1939. Ve stejném roce bylo břevnovsko-broumovské opatství z politických důvodů rozděleno na dva samostatné subjekty. V Broumově (v Sudetách) zůstali řeholníci německého původu. Čeští řeholníci přesídlili na Břevnov. Po válce byla německá komunita z Broumova vyhnána a usadila se se svým opatem Dominikem Prokopem v bývalém augustiniánském klášteře v Rohru (diecéze řezenská).

V roce 1948 byl učiněn pokus osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z Opatství sv. Prokopa v Lisle (Illinois) nedaleko Chicaga (převor P. John Cherf). V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byla jejich komunita vypovězena z republiky. Od roku 1950 klášter sloužil jako internační tábor pro kněze a řeholníky různých řádů. Byl jedním z mnoha vězení, které komunistický režim v naší zemi k těmto účelům zřizoval. Je to období, kdy byly kláštery pleněny a drancovány, kněží a řeholníci pronásledováni pro své přesvědčení. Na místo řeholních bratří nastupují později také sestry, které zde žily za nelidských podmínek a musely pracovat v továrnách a v zemědělství. Určité ulehčení přinesl teprve rok 1968, kdy sestry mohly nastoupit službu v charitních domovech. V Broumově zůstaly pouze sestry dominikánky, které zde pekly hostie pro všechny farnosti v Čechách a na Moravě. Ty však v roce 1990 přesídlily do ženských klášterů na Moravu. Objekt je v současné době prázdný, ale v budoucnosti by zde měl být zřízen konvent sester benediktinek. Tento počin bude jistě pilířem pro trvalou obnovu duchovního života tohoto překrásného místa a pro záchranu tak výjimečné kulturní památky, jíž klášter bezesporu je.

V současné době je opatství Broumov administrováno z Prahy - Břevnova.

Klášter je k prohlídkám otevřen v dubnu až říjnu, denně mimo pondělí. Prohlídky s průvodcem a výkladem. Objednávky zájezdů a skupin se přijímají písemně, telefonicky nebo e-mailem: klaster@mybox.cz Hromadné slevy nejsou poskytovány. Po předchozí domluvě lze zájezdům a skupinám umožnit prohlídku i mimo sezónu.

4.1.2. Poloha a dispozice

Klášter s kostelem stojí v severovýchodní části města, na nejvyšším místě. Západní stranou souvisí s ulicemi, na jihu k němu přiléhá budova bývalého klášterního gymnázia. Ze severu a východu je komplex obklopen klášterní zahradou. Z těchto dvou stran se nabízí zajímavý pohled na mohutnou čtyřpatrovou budovu.

Celý komplex se skládá z:

  • kostela sv. Vojtěcha, připojeného k jižní straně kláštera a tvořícího jihovýchodní roh celku,
  • z kláštera samotného,
  • z přiléhající klášterní zahrady

Obě budovy mají společný podvojný vstup na jihozápadním rohu od náměstí. Odtud se vstupuje jednak po otevřeném schodišti o úroveň níž do předdvoří před vlastním vstupem do kostela, jednak do dvora před klášterem. Ze vchodu do kláštera vede na západ vchod do prelatury (dnes Muzeum Broumovska), traktu zbylého ještě ze staré úpravy před K. I. Dientzenhoferem. Uprostřed severní strany předdvoří je hlavní klášterní vchod.

Klášterní komplex se rozprostírá kolem dvou dvorů. Přední je obdélný, s jižní a severní stranou uprostřed elipticky prohnutou, východní a západní stranou prohnutou ven v barokní křivce. Druhý dvůr, tzv. rajský, je také obdélný, tři strany rovné a severní strana je skoro celá vypjatá do dvora v poloelipse.

Na sever vede z kláštera v podélné ose s prvním nádvořím most do klášterní zahrady. Ta je nyní podstatně menší než  byla ještě v 18. století. Již je zpracován a zahájen projekt na obnovu a zahrady a její zpřístupnění veřejnosti.

Zahrada přiléhá k severnímu průčelí kláštera. Od něho byla oddělena příkopem (dříve hlubokým a širším), přes který vede kamenný most z klášterní budovy, zřízený r. 1705 opatem Otmarem. Předtím vedly dva dřevěné mosty z kláštera do zahrady, postavené v 17. stol. opatem Sartoriem. Různé výšky terénu učinily nutností propojit jednotlivé části zahrady pomocí schodiště, vroubeného kovaným zábradlím od Ondřeje Krale (18 stol.). Kromě skleníků a domku pro zahradníky byla zahrada oživena ještě vodojemy s vodotrysky.

4.2. Klášterní kostel sv. Vojtěcha

Historie:

Probošství, ze kterého se později vyvinul klášter (po roce 1419 břevnovský konvent musel uprchnout do Broumova – vznikl tu benediktinský klášter se společným opatstvím), bylo založeno zároveň s klášterním kostelem sv. Vojtěcha (dokončen 1322). Kostel byl zasvěcen roku 1359 sv. Vojtěchovi. Ihned po výstavbě měl 12 oltářů. Byl celý opevněn spolu s hradem (v něm sídlilo i probošství). Opevnění se skládalo z příkopů a hradebních zdí se střílnami a cimbuřími. Příkopy byly na severní straně tvořeny přirozeným prostředím, na jihu  a na západě uměle. Na východě terén tvořil příkrý vrch, proto zde byly vybudovány pouze hradby.

Vstup do hradu byl od města, na západní straně, opevněn dvojí hradbou a přes příkop k němu vedl zvedací most.

Objekty  podlehly několikrát požárům. R. 1664 se při požáru zřítila velká věž na západní straně kostela, tzv. „červená", a probortila klenbu až do poloviny kostela. Opravy trvaly deset let (1665 - 1675), celý hrad byl přestavěn a kostelní věž byla zvýšena, opatřena hodinami a dvěma lucernami, krytými cibulovitými báněmi. R. 1684 založili francouzští paliči požár – zničil všechny klášterní střechy a věže včetně zvonů a hodin, veškerá okna a také klenbu kostela, která se zřítila a strhla s sebou i několik sloupů.

Nový kostel na původních obvodních zdech navrhl a vystavěl na žádost opata Tomáše Sartoria pražský stavitel Martin Allio. Stavba probíhala v letech 1685 – 1694. Polírem byl Alliův bratr Jan Křtitel. Štukovou výzdobu prováděli Antonín a Tomáš Soldátiové, malíř Jan Hausdorf, fresky na klenbách Jan Jakub Steevens ze Steinfelsu.

Ze starého kostela zůstaly zachovány také hlavní zdi kněžiště s opěráky. I okna v kněžišti byla ale zhotovena nová, barokní, a celý vnitřní prostor byl renovován.

Vnější vzhled:

Zevnějšek lze vidět jen ze dvou nezastavěných stran, a to jižní a východní. Kostel se skládá z lodi o 3 polích,  z kněžiště o 2 polích a 5 stran závěru a ze 2 věží – přední je větší a v podélné ose kostela, druhá – menší -  se nachází v severním koutě mezi lodí a kněžištěm.

K jižnímu boku kostela přiléhají nižší přístavky, v nichž jsou kaple a bývalá kapitolní síň. K severnímu boku kněžiště přiléhá sakristie.

Kamenná orientovaná stavba je až po římsu nad přízemím z tesaných pískovcových kvádrů. Výše je pak stavba hladce omítaná, z původní gotické stavby jsou zachovány opěrné pilíře, ale to pouze na závěru kněžiště čtyři a dva na jeho jižním boku. Nynější pilíře jsou však proti původním sneseny do výše vrchních oken.

Věž ve středu západního průčelí je čtyřboká, na všech stranách s hodinami. Má cibulovitou báň, která přechází ze čtyřstěnu do osmistěnu, a která nese osmistěnnou lucernu a je ukončena menší barokní bání a křížem se 2 břevny. Druhá menší věž je  u kněžiště, zde jsou umístěny zvony.

Hlavní vchod do kostela je v jihozápadním konci jižního průčelí. Před ním je bohatý portikus v umělecky upraveném předdvoří. Tento vchod dal zřídit na počátku 18. stol. Otmar Zinke. Nad vchodem je vytesán allianční znak řádu se 3 růžemi a větévkou pod opatskou infulí, okolo písmena O. A. B. (Othmar Abbas Braunensis). Vchod vroubí sloupková architektura s barokně-korintskými sloupovými hlavicemi, zalamovaným kladím a segmentovou římsou, nad jejímž středem je vztyčen kovaný pozlacený benediktinský kříž. Na zbytcích segmentového štítu stojí sochy zakladatelů benediktinského řádu – sv. Benedikta a sv. Scholastiky.

Na terasách vroubených kuželkovými balustrádami jsou sochy symbolizující dějiny klášterů, břevnovského i broumovského – blíže portálu stojí vedle sochy sv. Benedikta sv. Vojtěch a naproti vévoda Boleslav II. jako zakladatelé mateřského kláštera v Břevnově u Prahy. Na vyšší terase jsou sochy papežů Řehoře Velikého a Jana XV., za jejichž vlády byly kláštery založeny. Na terase, která vroubí schodiště k portálu, stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa.

Všechny sochy jsou dílem pražského sochaře K. J. Hiernleho a byly dokončeny r. 1723. Na balustrádách stojí po obou stranách předdvoří, kolmo k portálu, sousoší: Zvěstování P. Marie (na východní straně) a Kristus na hoře Olivetské (na západní straně) – od K. J. Hiernleho.

Stěna naproti kostelnímu portálu je upravena do třech výklenků. Ve středním výklenku je krucifix s tělem Krista, na pozadí Mojžíš na poušti a chrám, jako symbol církve. Užší výklenky po stranách vyplňují sochy představující Starý a Nový zákon. Na zdi jsou znaky kláštera a světské moci. Sochařské práce provedl K. J. Hiernle roku 1723.

Interiér:

Původní gotický klášterní chrám byl trojlodní. Současná stavba, dílo Martina Allia, je uvnitř řešena jako kostel o jedné lodi ze 3 polí a kruchty a  o kněžišti ze 2 polí s polygonálním závěrem. Celkové rozměry kostela jsou: délka 50 m, šířka 20 m a výška 30 m.

Místo bývalých bočních lodí je hlavní loď rozšířena na obou stranách vždy o 3 kaple, v celé šířce otevřené do kostela, dělené po každé straně párem sdružených pilastrů s kompozitními hlavicemi a atickými patkami. Kaple jsou do lodi ukončeny polooblouky, stejně jako empory nacházející se nad nimi. V cípech spodních oblouků sedí štukové sochy, a to v lodi: David a Abraham, Lukáš a Marek, Náboženství a církev, Sv. Josef z Arimatie a Nikodem, Sv. Kosma a Damian a Sv. Dorota a sv. Rosalie.

Nad dělícími pilastry kaplí jsou vytvořeny výklenky, které vyplňují sochy světců. Empory nad kaplemi jsou opatřeny zábradlím z kuželek. Veškeré prostory jsou pokryty bohatou štukovou výzdobou.

V kněžišti jsou oblouky, které se v lodi otevírají do bočních kaplí, provedeny jenom jako nástěnná dekorace a vytvářejí orámování pro freskové malby. Fresky představují: na jižní zdi - Sv. 3 krále, Zmrtvýchvstání Krista a Seslání Ducha sv., na severní zdi - Založení kláštera u sv. Markéty v Břevnově, Zavraždění pěti bratrů a Vyvraždění Slavníkovců, na stropě – výjevy ze života sv. Vojtěcha, nad kruchtou – bitva u Kresenbrunu. Na západní zdi lodi – obraz Vyhnání kupců z chrámu v Jeruzalémě. Všechny freskové malby jsou od Jana Jak. Steevense ze Steinfelsu.

Vítězný oblouk dělící kněžiště a loď není zvláště vyznačen, pouze čelní strana do lodi je pokryta v oblouku řadou andělů, podporujících v závěru dvojitý znak řádu s 3 růžemi a větévkou. Nad patkou nápisy začátku a dokončení stavby  (r. 1688 a 1755).

Kruchta zaujímá poslední pole při západní zdi lodi a je podporována jediným poloeliptickým obloukem. Zábradlí kruchty z kuželek je uprostřed přerušeno trojdílným positivem s rokokovými uchovitými ornamenty po stranách. K zadní stěně přiléhá trojdílné těleso varhan, na němž sedí postavy andílků. V obloukovém poli západní stěny, ve věnci z ovoce a květin, je umístěn velký ciferník hodin. Na každé jeho straně stojí troubící anděl na vysokém podstavci.

Sporé zbytky gotické stavby zůstaly zachovány v ostěních dveří z kněžiště do sakristie. Dalším pozůstatkem tohoto stavebního slohu je  kobka ve zvonici v 1. patře.

Kaple v lodi jsou stejné architektury, všech šest je sklenuto valenou klenbou. Boční stěny jsou pod klenbou vroubeny pilastry – mezi nimi stojí ve výklencích sochy v nadživotní velikosti – v severních kaplích počínaje od kněžiště : 1. Kaple Josefská – socha sv. Jana Křtitele a sv. Zachariáše, 2. Kaple Apoštolů – socha sv. Petra a Pavla, 3. Kaple sv. Markéty – socha sv. Václava a sv. Vojtěcha. V jižních kaplích: 4. Kaple sv. Kříže – socha sv. Jana Evangelisty a sv. Magdaleny, 5. Kaple zemských patronů – sochy sv. Vavřince a sv. Štěpána, 6. Kaple sv. Benedikta – Otmar a Karlomann. Rovněž v obloukových plochách kleneb nad patkami jsou v reliéfu modelované postavy světců, uctívaných benediktiny. Kromě těch jsou klenby v každé kapli zdobeny 3 obrazy, výjevy ze života svatých, v bohatých štukových rámcích.

Kromě kaplí v lodi jsou po obou stranách vstupní předsíně  ještě: kaple zv. „vězení" na západní straně a Kaple bolestné Matky Boží na východní straně. Obě kaple jsou odděleny od vstupní předsíně kovanými mřížemi s monogramem opata Otmara v nástavci. Na otupených rozích stojí na krakorcích sochy sv. Gertrudy, sv. Máří Magdaleny, sv. Bruna, sv. Bernarda, sv. Veroniky a sv. Mechtildy.

Kapitulní síň, přistavěná k jižnímu boku kněžiště, je valeně klenutá, se 4 páry výsečí různě širokých, osvětlena velkým oknem v čele východní stěny. Mezi třemi opěráky kněžiště, do této síně zasahujícími, je stěna prolomena hlubokými výklenky. Pod dlažbou se nachází velká klášterní hrobka, do které se však od r. 1785 nepohřbívá. Také kapitulní síň již neslouží svému původnímu účelu. K západní straně, mezi kapitulní síní a kaplí Matky Boží, jsou 2 kaple klenuté valeně a s výsečemi.

Sakristie, severně od kněžiště, je osvětlena 3 okny ve východní zdi, zaklenuta klášterní klenbou s barokně vykrajovaným, štukovým orámováním, v němž je zčernalý obraz „oběť Melchisedekova" (autorem F. A. Scheffler).

Vnitřní vybavení:

  • Hlavní oltář, dílo sochaře J. Brokoffa a M. V. Jäckela - dřevěný, mezi sloupy stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na hlavním oltáři obraz sv. Vojtěcha
  • Oltáře v šesti bočních kaplích – mají na zdech namalované sloupkové portálové architektury. Na všech 6 oltářích jsou uprostřed obrazy, které vytvořil pražský malíř Václav Vavřinec Rainer.
  • Dřevěná balkonová  kazatelna
  • Dubové chórové lavice v kněžišti, bohatě vyřezávané
  • Lavice v lodi  s barokně vyřezávanými čely a postranicemi
  • Kovaná mříž oddělující podkruchtí od kostelní lodi
  • Dřevěné vyřezávané lavice v presbyteriu

4.2.1. Klášter sv. Václava

Klášter, který byl při přestavbě kostela opatřen pouze novou střechou, nechal opat Otmar Zinke nově postavit (kromě prelatury a některých hlavních zdí, které byly do novostavby pojaty) v letech 1727 – 1738. Návrh vytvořil tehdy již slavný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Zinke nechal klášter zasvětit sv. Václavovi. Již předtím K. I. Dientzenhofer dokončil vnitřní úpravy v klášterním kostele, především se jednalo o kostelní kaple – jejich obrazy namaloval r. 1721 pražský malíř Václav V. Rainer. Dlažbu z italského mramoru položil pražský kameník Oldřich Manes r. 1722.

Sochařské práce na jižním předdvoří a portálu jsou dílem  Fr. Hirnla, kamenické práce tesal mistr Kašpar Leisek, umělci z Prahy. Zámečnické práce, mříže v portálu a  v oknech, provedl Ondřej Kral z Broumova.  Varhany s 30 rejstříky vystavěl r. 1678 Theodor Agadoni z Prahy.

R. 1757 byl pruskými paliči založen požár. Zachvátil celé město a všechny kostely (kromě kostela sv. Václava) i klášter.

Vchod do klášterního předdvoří vede z jihozápadního rohu kláštera, kde jsou vedle sebe v ohradní zdi dvě brány, severní a jižní. Severní brána vede do kláštera. Vedlejší jižní brána směřuje ke schodišti před kostelem. Nad bránou stojí sochy – Statečnost s mečem a Spravedlnost, držící svitek. Uprostřed je umístěna socha P. Marie, stojící na hadu. Vedle portálu se nacházejí dva barokní štíty, na severním je zobrazena fontána a na jižním sedmiramenný svícen.

Stará prelatura (z konce 17. století) na západní straně předdvoří je jedinou částí kláštera, která nebyla Dientzenhoferem přestavěna. Dvoupatrová stavba o 7 okenních osách se štítem na jižní straně; se zalamovanými volutami po stranách, ukončenými vázami s plameny. Ve výklenku štítu stojí zlacený kříž a nejvýš oko Boží v paprscích.

Dientzenhoferova stavba – mohutná palácová budova rozprostírající se na sever od kostela, obestavěná  kolem dvou dvorů. Tvoří jen polovinu Dientzenhoferem zamýšlené dispozice, která měla na jih od kostela obsahovat tolik, jako je na sever od něho skutečně vybudováno. Kostel sv. Vojtěcha měl stát ve střední ose. Nynější stavba ale tehdejším potřebám vyhovovala a dle všeho z nedostatku finančních prostředků nebyla provedena zamýšlená dostavba komplexu směrem na jih od kostela.

  • Jižní křídlo – sevřené na východ kostelem sv. Vojtěcha a na západ starou prelaturou – je stavba o jednom vysokém patře a polopatře, s omítaným průčelím o 5 okenních osách, s trojosovým mělkým risalitem uprostřed. Zdi jsou od přízemí až nad první patro oživeny čtyřmi pilastry s jonskými hlavicemi, nad kterými končí risalit trojhranným rovným štítem. Vchod je přepásán půlkruhovou archivoltou a vrouben třičtvrtěsloupy barokně-dórského řádu se zalomeným kladím, v jehož středu je kartuš s dubovými ratolestmi po obou stranách. Ve znaku větévka, nad ním opatské insignie. Nad sloupy stojí kamenné vázy. Vrata, sahající pouze pod oblouk, mají uprostřed dvířka a jsou pobita plechem s ozdobnými pásy. Obloukové pole vyplňuje kovaná mříž. Okna v risalitu jsou jednoduchá, vedle něho sdružená, vroubena chambranami v přízemí s nadokeníky v oblouku prohýbanými, v patře s rovnými římsami, pod nimiž se chambrany stáčejí v nárožní voluty. V polopatře je 5 eliptických okének.

  • Průčelí západní, severní a východní jsou na vysokém přízemí z tesaných  kvádrů, omítané hladkou omítkou na lisenových pásech a jonských pilastrech v risalitech (v severním průčelí) a vrhanou omítkou kolem oken mezi lisenami. Všechna tato průčelí mají 2 patra a nad tím nízké polopatro. Na severní a východní straně, kde je terén nejnižší, je pod přízemím ještě jedno patro a pod tím sklepy. Před severním průčelím stojí na zbytku bývalé bašty čtyřhranná terasa. Podobná je také uprostřed východního průčelí. Portál v severním průčelí v ose 1. dvora je upraven stejně jako jižní portál, jen vrata jsou jednodušeji zdobena. Rozdíl spočívá v tom, že severní portál má místo váz pouze nízké nadřímsové attikové nástavce.

Dvorní průčelí jsou bohatě řešena, hlavně v 1. nádvoří. V něm jsou všechny 4 strany do dvora vyduty a to stejně na východní a západní straně a jinak na jižním a severním průčelí. Všechna tato průčelí jsou o jednom patře a nižším polopatře, obloukové risality jsou děleny čtyřmi jónskými pilastry, sahajícími od nízkých trnožů až k nižšímu polopatru. Mezi prostředními pilastry je na každém průčelí v 1. patře výklenek s pavlánem, vroubený pěknými kovanými mřížemi.

Okna v patře jsou vesměs obdélná, vroubená profilovaným ostěním, v polopatře jsou téměř čtvercová, v risalitech eliptická.

Zadní, východní dvůr – tzv. rajský, má 3 rovná průčelí a pouze severní strana vybočuje v barokní křivce do dvora a kryje dvojramenné schodiště.

Vnitřek kláštera:

Všechna křídla komplexu jsou dvojtraktová, složená z chodeb a řady pokojů. Schodišt je sedm – z nich hlavní je trojramenné, pilířové v jihozápadním rohu, v němž je nástupní rameno společné a rozdvojuje se ve 2 výstupní ramena, vroubená pěknou polychromovanou kovanou mříží se znaky kláštera od Ondřeje Krale.

Klášterní chodby vroubí druhý zadní dvůr, jsou na nárožích a před schodišti zaklenuty českými klenbami, ostatní křížovými. Všecka pole jsou od sebe oddělena zalamovanými toskánskými pilastry, přepásanými půlkruhovými pásy.

Po stěnách jsou rozvěšeny zašlé podobizny světců a opatů, na některých klenbách ztemnělé malby – s výjevy ze života různých světců.

Refektář se nachází v přízemí severního křídla, je zaklenutý v jednom poli českou klenbou, v ostatních valeně s výsečemi. Pilastry i konsoly a klenbu s výsečemi pokrývají páskové ornamenty s listovím, provedené ve štuku. Na klenbě v barokně skrojených polích jsou ztemnělé malby – Kristus na poušti, Kristus u Marie a Marty a Kristus v Emauzích. Na čelních stěnách jsou umístěny obrazy sv. Benedikta od F. A. Schefflera a ve výklencích ukončených půlkruhem proti oknům potom obrazy založení benediktinských klášterů – Wahlstattu ve Slezsku, v Rajhradě, v Polici a v Břevnově. Je  zde  též umístěna kopie tzv. Turínského plátna.

V klášterním kostele sv. Vojtěcha, nad kaplí sv. Kříže, ve štukovém relikviáři byla nalezena v roce 1999 přesná kopie Turínského plátna, která pochází z roku 1651. Stáří relikvie přesně dokumentuje autentická listina, která byla k rouchu přiložena. Ta je podepsána turínským arcibiskupem Juliem Cesarem Bergiriem. Tato replika, na které je přesně jako na originále zobrazeno mrtvé Ježíšovo tělo, byla darována tehdejšímu opatovi u sv. Mikuláše v Praze a členu komunity benediktinů v Broumově Matouši Sobkovi. Tato informace je výslovně uvedena na přiložené, latinsky psané, autentice.
Originál, jehož přesná kopie byla v Bromově nalezena ve velkém dřevěném relikviáři (který byl zasunut do ozdobného štukového rámce ve dvanáctimetrové výšce), jednou z nejvzácnějších křesťanských relikvií, a v současné době je uložen v italském Turíně. Má velmi bohatou historii; do roku 1204 byl uchováván v Cařihradě, po čtvrté křížové výpravě se dostal s kořistí křižáků do Francie a od 16. století je v Turíně, v majetku rodu Savojského. Originál je předmětem mnohaletého bádání. Originál byl v nedávné době velmi ohrožen, neboť katedrálu a královskou kapli, ve které je uložen, zachvátil požár. Turínské plátno bylo zachráněno. Oheň se nevyhnul ani broumovskému plátnu, na němž jsou rovněž patrny známky po ohni před několika staletími.

Dnes je kopie ve vitríně v refektáři kláštera. Z asi pěti metrů jsou rozeznatelné hnědé obrysy mužské postavy. Paže má zkřížené před tělem. V místech, kde ruce, nohy a bok měly být probodeny hřeby a kopím, jsou výrazné rezavé skvrny. Mezi přední a zadní částí otisku stojí zřetelný nápis "Extractum ab originali" - vytaženo z originálu. Průvodní dopis je ve velmi špatném stavu, proto je u vystaveného plátna pouze jeho kopie. Dopis je dnes jedinou hranicí, která odděluje broumovské plátno od pouhé turistické atrakce pochybného původu.

Svaté plátno turínské
Turínské plátno je snad nejprobádanější a zároveň i nejkontroverznější křesťanská relikvie. Mnoho církevních i vědeckých kapacit tvrdí, že do něj skutečně bylo na začátku letopočtu zabaleno tělo ukřižovaného muže. Stejně velká skupina odborníků, církevních i světských, však prohlašuje, že plátno je padělek z třináctého století. Relikvie má rozměry 4,36 metru délky a 1,10 šířky, je z čistého lnu. Nese negativně otištěnou postavu muže asi 180 centimetrů vysokého, a to zepředu a zezadu. Obraz postavy je tmavohnědý, bez přesných obrysů. Pouze rezavé skvrny od krve (analýzou v nich byla identifikována krevní plazma) jsou jasně ohraničené. Otisk je jen na povrchu látky, není prosáklý do hloubky. Doposud nikdo nedokázal vysvětlit, jakou technologií vznikl.

Pochyby o autentičnosti relikvie se rozpoutaly v osmdesátých letech, kdy vědci z Oxfordu, Curychu a Tucsonu udělali tzv. uhlíkovou zkoušku několika vláken. Experti stanovili původ látky mezi roky 1260 - 1390. Jiní odborníci však spolehlivost této metody zpochybnili s tím, že tkanina obsahuje mnoho uhlíkatých látek právě z období raného středověku (saze od svící, olejových lamp apod.). Pro pravost plátna naopak svědčí počítačová rekonstrukce otisků. Pokud se negativní obraz převede do trojrozměrného prostoru, skutečně zobrazuje mužskou postavu. To by údajně v třináctém století, kdy o negativních obrazech nikdo nevěděl, žádný malíř nedokázal. Navíc na jednom oku postavy byl identifikován otisk mince pocházející z doby smrti Ježíše Nazaretského.

Oratoř, sál pod refektářem, o stejné velikosti, je zaklenut valeně s výsečemi. Na nich i na klenbě jsou bohaté štukové výzdoby.

Kamenný sál v 1. patře jižního křídla, nad vestibulem, je eliptický. Zaklenut kopulí, na které  je  vyhotovena freska – Sv. Benedikt, sv. Václav a sv. Vojtěch žehnají broumovskému klášteru. Nad vchody jsou obrazy klášterů v Broumově, Břevnově, Polici n. M. a ve Wahlstattu.

Opatství je v prvním patře staré prelatury, pocházející ještě ze starší klášterní stavby, před Dientzenhoferem.  Zde bylo obydlí opata.  Společenské salony přiléhající k opatovu bytu jsou v jižních křídlech dientzenhoferovské stavby, nad hlavním vchodem. V bytě i ve společenských salonech je dnes umístěna expozice  Muzea Broumovska.

Klášterní knihovnasizachovala svůj historický ráz dodnes. Patří mezi vzácně dochované klášterní knihovny v naši republice.

Benediktinská klášterní konventní knihovna byla založena opatem Bavorem z Nečtin, zároveň s probošstvím,  r. 1322. Při požárech a hlavně bouřích po r. 1618, kdy museli mniši Broumov na čas opustit, se poztrácely nejstarší rukopisné památky. V roce 1624 založil opat Benno novou knihovnu, která ale byla z velké části zničena požáry v letech 1644 a 1664. Ze všeho, co tato knihovna obsahovala, se zachovala jen jména starých rukopisů v jednom Codexu pražské metropolitní kapitoly.

Jedna z nejvzácnějších památek českého písařského a iluminátorského  umění byl Codex Gigas (o rozměrech 490 x 893 mm), dílo mnichů kláštera v Podlažicích u Chrudimi, napsané na pergamenu v letech 1238 – 1245, jež získal opat Bavor pro broumovskou klášterní knihovnu. R. 1594 byl rukopis převezen do Břevnova, odkud byl pravděpodobně věnován císaři Rudolfu II. V r. 1648 se stal kořistí švédského vojevůdce Königsmarka. Dnes je uložen v Královské knihovně ve Stockholmu. Tam jej r. 1792 objevil Josef Dobrovský.

Knihovna je rozdělena na 2 části – opatskou knihovnu a knihovnu konventu. Ještě r. 1930 čítaly obě dohromady na 37 000 svazků, 300 prvotisků a 206 rukopisů. Dnes je zde přibližně 17 000 svazků.

V knihovním fondu se od 15. do 19. století nashromáždilo mnoho vzácných rukopisů, svazků psaných česky, latinsky a německy, historických katalogů a divadelních her, hudebnin.

Sál konventní knihovny ve 2. patře severního křídla je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, podporovanými širokými konsolami. Bohatá rokoková štuková výzdoba. Na stropě v bohatém orámování jsou fresky z pol. 17. stol. od J. K. Kováře – Dvanáctiletý Kristus v chrámu a Proměnění Páně. Galerie kolem celého sálu je podepřena dřevěnými sloupy s architrávovými nástavci a doplněna zábradlím složeným z pilířků nad sloupy. Mezi sloupy jsou oválné portréty opatů broumovských s vavřínovými festony a vázami nad pilířky – to vše dal zřídit opat Jakub II. v r. 1792 v empírovém slohu.

V knihovně jsou četně zastoupena dříve zapovězená díla v Indexu librorum prohibitorum ve dvou zvláštních odděleních. Nejen luteránské, husitské a českobratrské (bible Kralická) knihy, ale i spisy atd., které tehdejší cenzura zakazovala vydávat a rozšiřovat.

V klášterním komplexu bývala v zadním dvoře východního křídla také nemocnice. Divadlo pro mysteria a církevní studentské hry bylo upraveno v severovýchodním risalitu klášterní budovy, v posledním, čtvrtém patře v sále. K původnímu účelu se již divadla neužívalo od doby císař Josefa II.

4.2.2. Klášterní gymnázium

Benediktini byli nejen šiřiteli víry, ale i vzdělanosti a umění. Z klášterní školy se později vyvinulo věhlasné klášterní gymnázium, uzavřené r. 1939 německými úřady.

Klášterní škola byla zřízena již r. 1322, při založení probošství. Mezi žáky patřil Arnošt z Pardubic – pozdější první arcibiskup pražský.

Opat Selender zřídil r. 1602 vyšší učiliště – v době stavovského odboje ale zaniklo. Opat Benno potom roku 1624 založil gymnázium. R. 1684 vyhořelo a bylo přeloženo do vedlejší budovy.

Nynější stavba pochází z roku 1711 , tehdy byla jednopatrová, gymnázium zde od té doby fungovalo nepřetržitě. R. 1869 bylo dostavěno druhé patro, když vzniklo ještě vyšší gymnázium. Byly zde uloženy přírodopisné sbírky, mezi jinými 2 meteority ze železa o váze 17 a 23 kg.

Žáky klášterní školy a broumovského gymnázia byli např. Bohuslav Balbín, spisovatel Alois Jirásek, Alois Rašín – pozdější ministr financí.

4.2.3. Děkanský kostel sv. Petra a Pavla

Historie:

Kostel byl založen zároveň s městečkem. R. 1258 získal opat Martin I. pro broumovský klášter podací právo městského kostela od pražského arcibiskupa Jana III. Kostel byl původně gotický, vyhořel r. 1452. O 4 roky později byl zbudován znovu. Nynější věž byla dokončena v roce 1477. Na základech původního kostela dal roku 1682 opat Tomáš Sartorius vystavět nový kostel. R. 1757 opět vyhořel – při tomto požáru se roztavily i zvony.

Vnější vzhled:

Omítaná stavba s jednou věží je situována na západním obvodu města u bývalých hradeb. Půdorys má rozměry 26 x 44 m, stavba je trojlodní.

Čtyřpatrová věž se zvonicí má půdorys hranolu. V horní části jsou 4 půlkruhová okna – pod nimi na východní straně je zazděna deska s nápisem značícím rok 1682. Nad tímto nápisem je ve výklenku umístěna postava muže s vousem a mečem, vysoká 1 metr. Vedle ní je vytesáno datum dostavby věže – 1477. Věž je zakončena barokní osmihrannou helmicí s lucernou a malou bání.

Na jižní vnější zdi je zabudována deska ze 17. století o velikosti 110 x 190 cm, uprostřed nápis.

Interiér:

Hlavní oltář nese obraz „Rozchod svatého Petra a Pavlem". V západní předsíni kostela jsou ve zdi zapuštěny 2 kameny:

  • náhrobek  Hedviky a Kašpara Plakwitzových (1633 a 1649)
  • náhrobek z r. 1688

4.3. Kostel sv. Václava

Historie:

Po vydání Rudolfova majestátu, povolujícího svobodu vyznání, zabrali protestanti r. 1609 hřbitovní kostel – to bylo rozhodnutím soudu zmařeno. Na místě dnešního kostela sv. Václava začali r. 1610 broumovští protestanti stavět těsně za hradbami města vlastní kostel. Stavba dřevěného kostela evangelíkům trvala do r. 1613, kdy byla opět zakázána. Nejdříve opatem Selendrem (jeho zákazu evangelíci nedbali) a později císařem Matyášem.

Pod ochranou protestantských stavů užívali evangelíci kostela přes veškeré zákazy až do r. 1618 – z rozkazu císaře byl zavřen a osm broumovských měšťanů uvězněno v Praze. Tato skutečnost spolu s pobořením protestantského kostela v Hrobech byla jedním z bezprostředních podnětů pražské defenestrace a následné třicetileté války.

Kostel zabraný protestanty v letech 1618 – 21 byl o rok později definitivně uzavřen. R. 1676 vystavěl na jeho místě opat Tomáš Sartorius nový dřevěný kostelík, zasvěcený sv. Václavovi. Později, r. 1729, za opata Otmara Zinkeho,  byl kostel nahrazen nynější stavbou. Její návrh pochází podle půdorysu a provedení celé stavby od K. I. Dientzenhofera (navrhl a od r. 1727 v Broumově vedl přestavbu kláštera).

R. 1788 byl kostel sv. Václava poškozen bleskem, ještě téhož roku zrušen, r. 1885 znovuzřízen a využíván k bohoslužbám.

Vnější vzhled stavby:

Menší stavba se nachází v místech bývalé dolní brány. Má půdorys kříže o rozměrech 7 x 11 m, hlavní loď má tvar řeckého kříže.

Kostel je kamenná omítaná stavba na vysokém trnoži orientovaná  k západu. Zdi jsou členěny a oživeny toskánskými pilastry.

Východní průčelí tvoří barokně prohýbaný štít s proláklými postranicemi a výklenkem uprostřed.

Interiér:

Předsíň je klenutá valenou klenbou do eliptických oblouků, pod i nad kruchtou. Loď má dovnitř zakulacené rohy. Kněžiště je zaklenuto v závěru paprskovou klenbou. Na klenbách jsou vymalovány fresky – v lodi sv. Václav, v kněžišti „Triumf Ježíška" – autorem je F. A. Scheffler.

Obraz z minulého století nad hlavním oltářem představuje sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. V průhledu za postavami je vidět katedrála sv. Víta v Praze, jak vypadala před dostavbou. V horní části je zobrazena Panna Marie staroboleslavská. Autorem je Vilém Kandler.

Olejomalby nad bývalými bočními oltáři představují  Nejsvětější Srdce Ježíšovo a Přečisté Srdce Panny Marie.

V presbytáři jsou dvě oválné olejomalby sv. apoštolů Petra a Pavla a ve výklencích chrámového prostoru jsou sochy světců, které pocházejí z řezbářských dílen Tyrolska.

4.4. Kostel sv. Ducha

Historie:

Kostel stojí u bývalého chorobince pod dolní branou, v jižní části města. První zmínka pochází z r. 1407. Roku 1421 byl vypálen husity.  Nově postaven r. 1689. Nynější podoba je zachována od r. 1735, z doby vlády Otmara Zinkeho.

Vnější vzhled:

Prostá, k jihu orientovaná omítaná stavba. Severní průčelí se 3 prázdnými výklenky končí trojhranným štítem se 2 volutovými postranicemi. Vedle nich jsou na rozích podstavce s nasazenými koulemi.

Interiér:

Uvnitř kostela jsou zdi oživeny zalamovanými pilastry bez patky, za oltářem se nachází malá sakristie. Loď i kněžiště jsou zaklenuty valenou klenbou s výsečemi. Vybavení je prostší, z období baroka. Na hlavním oltáři  je obraz J. Leflera „Seslání sv. Ducha". Je zde ještě rokoková kazatelna a před oltářem dřevěné vyřezávané zábradlí.

4.5. Dřevěný hřbitovní kostel P. Marie

Pověst vypráví, že o vznik kostela se  zasloužila kolem roku 1130 jedna vznešená panna. Povídalo se o ní, že předtím uctívala pohanské bohy a křesťanství odolávala. Když se konečně rozhodla a stala se křesťankou, stvrdila své rozhodnutí založením kostelíčka. Říká se, že na památku v kostele byla uložena její perlová čelenka.  Ke vzniku kostela se váže ještě několik dalších pověstí.

Historie:

Tento dřevěný kostelíček na jižním okraji města byl vystavěn v původní podobě r. 1177. Kostel stál uprostřed původní české osady již v období před kolonizací. R. 1421 byl Broumov obléhán husity, kteří plenili město. Také kostel zasáhl požár, ale stavba nebyla zničena úplně – v interiéru je zachován z velké části strop z předhusitské doby. Přestavba r. 1450 (další požár 1449) – při ní kostel dostal nynější podobu. Pouze krov a věžička byly upraveny později. Věžička byla zničena 1550 bleskem, ale brzy ji opět obnovili. Současná podoba věže se datuje do r. 1811.

Nejstarší dřevěná kostelní budova dochovaná na území ČR.

Vnější vzhled:

Celá dřevěná stavba na nízké kamenné podezdívce, jednolodní, orientovaná k východu. Přízemí po celém obvodu kostela obklopuje dřevěný otevřený ochoz, zvýšený oproti okolnímu terénu. Z prostředku strmé střechy vystupuje osmiboká věž, jejíž stěny se zužují. Kostel osvětluje 15 jednoduchých oken různé velikosti.

Interiér:

Prostor uvnitř lodi je 8,8 m x 11 metrů. Při západním průčelí je kruchta, oddělená od lodi stěnou – ta zároveň tvoří podprsník kruchty. Kněžiště je oproti lodi zvýšeno o jeden stupeň a odděleno od lodi dvojnásobnou prkennou stěnou s téměř 5 metrů širokým otvorem, v horních partiích šikmo otupených. Na východním konci za oltářem je malá sakristie.

Strop je rovný, trámový, pobit prkny rovnoběžně s podélnou osou kostela. Celý interiér je polychromován, ve 3 obdobích. Nejstarší je v kněžišti s latinskými nápisy a pásy zvířecích postav, z předhusitských dob. Mladší polychromie na stropu lodi představuje úponkové rostliny a geometrické motivy, z doby okolo r. 1450. Nejmladší malování stěn v presbytáři s čabrakovitými třásněmi se datuje do baroku.

Ostatní vybavení kostela není příliš bohaté. Hlavní dřevěný oltář je barokní. Doplňují dva stejné barokní postranní oltáře a jednoduchá dřevěná kazatelna.

V ochozu jsou dřevěné pamětní desky - bíle natřené s černým německým písmem a červenými iniciálami. Zachycují historické události v Broumově – např. r. 1542 škody způsobené kobylkami, 1582, 1586 a 1632 mor, 1847 cholera. Originální desky jsou dnes k vidění při prohlídce kláštera, v ochozu se nacházejí jejich kopie.

V ochozu jsou dále umístěny náhrobky z minulých století. Zajímavá je také stará část přilehlého hřbitova. Ve zdi jsou zapuštěny desky z 16. stol. Na hřbitově se nachází i hrobka mnichů benediktinů – byli zde pohřbíváni od r. 1784, do té doby byli ostatky ukládány v klášterním kostele.

4.6. Stará radnice

Budova stojí na Mírovém náměstí v centru města. Ve 13. století sloužila jako fojtův dům. Od  r. 1419 zde byla městská radnice - jedna z nejstarších radnic v českých poddanských městech. Budova byla několikrát obnovována po požárech r. 1452 a 1565, celková  přestavba se datuje do r. 1838.

Dominantou stavby je jednopatrová věžička s jehlancovou helmicí a obdélníkovým oknem na každé straně. Nad okny jsou umístěny hodiny. Na čelní straně do náměstí vitráž.

Nejstarší městský znak jako takový je znám z portálku ze 16. století v radní síni Staré radnice. Znak je také v tympanonu nad vchodem do Staré radnice.

4.7. Divadlo

V domě čp. 54, patřícím od r. 1419 městu, byla již od 2. pol. 18. stol. pořádána představení místních ochotníků a kočujících divadelních společností.

21. 2. 1804 Dr. Franz Kneisler (1762 – 1829), lékař ve službách broumovského klášterního panství, poslal městskému magistrátu přípis, v němž navrhl využití městského domu čp. 54 jako stálého zdroje příjmů pro chudobinec (Armeninstitut). V přízemí domu by byla zřízena pracovna lékaře a místnost pro nemocné, poschodí by bylo vyhrazeno pro divadelní sál, ve kterém by bylo ovšem možné pořádat i další akce, jako hudební produkce, veřejné zkoušky žáků apod. Úpravy budovy byl ochoten provést sám s podporou městské veřejnosti. V květnu 1804 nakonec krajský úřad svoluje k zahájení divadelního provozu v budově čp. 54 s tím, že divadelní kusy budou muset být předem úředně schvalovány.

Původní budova divadla byla r. 1838 poškozena požárem a při opravách byly obnoveny krovy a pozměněno průčelí. Celkově byla budova divadla přestavěna v roce 1902 (hlediště s balkónem, štukovou a malířskou výzdobou, jeviště, šatny) a částečně stavebně upravována v letech 1931 (průčelí). 1935, v 80. letech a v roce 1997 (průčelí).

4.8. Měšťanské domy na náměstí

Jádro Broumova je městskou památkovou zónou.

Pro časté požáry se v Broumově nezachovaly obrysy střech, které poskytují představu o siluetě města. Částečně se zachovaly z doby baroka, ale žádné stopy nejsou z období gotiky nebo renesance.  Teprve empír z počátku 19. století  a historizující slohy dodávají domům na náměstí  -  vedle pozdějších úprav – vzhled. Nicméně jsou tyto domy, dnes především na velkém náměstí, mnohdy ještě středověkého základu – tzn. podélnou osou stavby kolmo k průčelí se štíty (štíty se zachovaly nejvíce na náměstí. Největší množství původních stavebních pozůstatků, které přetrvaly veškeré pohromy, jsou ve sklepích (klenby) a v přízemí domů (patrno zejména na kamenných portálech).

Typickým znakem měšťanských broumovských domů jsou sedadla v ostění vchodů. Na několika budovách, zcela přestavěných později v dalších slozích, jsou stopy staršího založení zachovány v podobě znaků, obyčejně datovaných. V domech jsou zachovány klenby.

4.9. Mariánský sloup na náměstí

Socha Madony s Ježíškem stojí uprostřed hlavního náměstí, v kamenné čtyřboké ohrádce s vydutými otupenými rohy a čtyřhrannými kuželkami.

Samotný sloup stojí na 2,8 m vysoké podnoži – v ní jsou na stranách rovnoběžných se stranami náměstí výklenky v polokruzích zakončené mušlemi. V těchto mušlích stojí sochy  - vpředu na severní straně je to sv. Scholastika, vzadu směrem k jihu sv. Benedikt, na východě sv. Vintíř a na západě sv. Prokop. Nad každým z těchto výklenků je umístěn andílek se štítem a nápisem, jež dohromady zní: "IN GLORIAM /ET HONOREM /SANCTAE /MARIAE".

Nad postavami svatých, na úhlopříčně postavených podstavcích stojí k severu obrácené sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha a k jihu sochy sv. Markéty a sv. Hedviky.

Na tomto výše popsaném mohutném podstavci se tyčí podstavec další - 2,6 m vysoký sokl. Z něho vychází dvanáctimetrový šroubovitý sloup s atickou patkou, barokně-korintskou hlavicí a šroubovitě stáčeným dříkem. Sloup je vytesán z jednoho kusu kamene.

Na vrcholu stojí dvojstranná socha v nadživotní velikosti – P. Maria s Ježíškem, mezi oběma sochami jsou zlaté paprsky.

Sloup je dílem J. Brokoffa (1706). Nynější dvousoší bylo na vrchol sloupu dáno r. 1728, když menší socha, jež tam původně stála (dílo J. Brokoffa) byla přenesena do kláštera.

4.10. Muzeum Broumovska

Muzeum Broumovska bylo založeno v roce 1945 jako středisko vlastivědné práce tehdejšího okresu Broumov. První stálá expozice historie města a regionu byla otevřena v roce 1948. Od roku 1980 muzeum sídlí v opatském křídle kláštera benediktinů, kde také byla v roce 1990 otevřena nová stálá expozice, zaměřená na kulturní historii kláštera, města a vesnic na bývalém benediktinském klášterním panství.

V šesti sálech prelatury se podařilo shromáždit a instalovat vynikající soubor uměleckých předmětů z gotiky, renesance a baroku, ukázek staré zbroje a zbraní, předmětů umělecké řemeslné výroby, barokních benediktinských rukopisů a církevního umění a dokladů měšťanské kultury 19. století.

Kromě stálé expozice muzeum ve vlastní výstavní síni pořádá krátkodobé výstavy s vlastivědným zaměřením a výstavy výtvarného umění.

Muzeum Broumovska, Klášter č. 1, 550 01  Broumov, tel. 491 522 185
Otevřeno květen – září, denně mimo pondělí.
e-mail: muzeum.broumov@worldonline.cz

5. Kultura ve městě:

Oddělení kultury, Mírové náměstí 56 (Stará radnice), 550 01 Broumov, tel.: 491 524 168
e-mail: kultura@broumov.net

  • městské divadlo
  • výstavní síň ve Staré radnici
  • společenský sál Střelnice
  • Česko – polské dny křesťanské kultury (září, říjen)
  • koncerty v klášterním kostele sv. Vojtěcha
  • pouť (červen)
  • Svatováclavský jarmark (září)

Dále:

  • kinokavárna Vegas – Mírové náměstí, tel.: 491 524 991, e-mail: vegas@kgb.cz, www.vegas.kgb.cz
  • pouť na Hvězdě (srpen) – Děkanský úřad Broumov, tel.: 491 521 678
  • Týden pro broumovské kostely – červenec nebo srpen (koncerty, výstavy, umělecké performance, semináře) - více na www.collegium.cz
  • Broumovské kulturní léto (červen – září) – více na www.centrumbroumov.cz

6. Aktivní odpočinek ve městě a okolí

  • posilovna
  • sportovní hala, sídliště Spořilov – tel.:491 523 724
  • fotbalové hřiště
  • volejbalové hřiště
  • tenisové kurty
  • kluziště, Broumov-Olivětín
  • sjezdařské terény – Janovičky u Broumova
  • vyhlídkové lety, letiště Aeroklub Broumov – tel.: 491 521 066
  • herna stolního tenisu, Broumov - Olivětín
  • sportovní střelnice, Broumov - Olivětín
  • značené cyklotrasy (27, 56 a 126 km)
  • turistika – Broumovské stěny, Javoří hory, Adršpašsko-teplické skály, polská příhraniční oblast
  • turistické hraniční přechody s Polskem (Janovičky – Gluszyca, Zdoňov – Laczna, Božanov – Radkow, Machovská Lhota – Karlow) - Provozní doba: 1. 4. – 30. 9. denně 8,00 – 20,00 hod a 1.10. – 31. 3.  denně 8,00 – 18,00 hod. Pouze pro pěší, cyklisty a lyžaře. Třeba platný cestovní pas.

7. Přírodní zajímavosti

7.1. Broumovské stěny

Z jihozápadu je Broumovská kotlina ohraničena skalnatým pásmem Broumovských stěn, které přes Machovské sedlo (620 m) pokračují dále v Polsku Hejšovinou (Szczeliniec Wlk. a Ml.) a Borem (Skalniak) - Národní park Góry Stolowe.

Broumovské stěny - národní přírodní rezervace (638.08 ha, vyhl. r. 1956) kvádrových pískovců s převážně jehličnatými porosty, skalními bludišti a stržemi je známá především okolím Hvězdy, Supího hnízda a Kovářovy rokle. Zhruba 12 km dlouhý hřeben Stěn, s příkrými skalními srázy, spadající do širokého údolí Stěnavy, skrývá však mnohem více kouzelných míst, k nimž sice nevedou bezprašné vozovky, ale stojí za to je vyhledat.

Od turistické chaty na Hvězdě je pěkný rozhled: Walbrzyšské hory, Javoří hory, Soví hory, Meziměstí, Vižňov, Ruprechtice, Broumov, Křinice, Martínkovice, Janovičky, Rožmitál, Heřmánkovice,…. Ještě lepší možnost rozhledu nabízí Supí koš na červené značce vedoucí z Hvězdy na Slavný.

Švýcarský sloh dřevěné chaty z minulého století doplňuje na Hvězdě další zajímavost: barokní kamenná kaple s půdorysem tvaru hvězdy, dílo K. I. Dientzenhofera (1733). Hvězda je východiskem několika turistických cest.

Jihovýchodní část Broumovských Stěn je nejsnadněji přístupná z Machova – jedná se zejména o oblast Božanovského  Špičáku (773 m, nejvyšší vrchol Broumovských stěn), Junáckou vyhlídku a Bludiště. Zajímavým útvarem je Koruna (769 m), odkud je také pěkný rozhled směrem do Polska.

Celá oblast Stěn nabízí lezecké terény. Po úpatí Broumovských stěn prochází cyklistická stezka.

7.2. Javoří hory

Nad vsí Ruprechtice se zdvihá zalesněný vrch – Ruprechtický Špičák. Svojí výškou 880 m. n. m. je nejvyšším bodem oblasti, viditelný téměř ze všech vyhlídek kraje. Na jeho vrcholu je postavena železná rozhledna – poskytuje výhled do Broumovské kotliny, na táhlý hřeben Broumovských stěn, Hejšovinu (Szczeliniec), část Boru (Skalniak), Ostaš, Orlické hory, Turov, na masiv Teplicko-Adršpašských skal. Také ale na Vraní hory, Rýchory a Krkonoše. Na Javoří hory bezprostředně navazují polské Góry Kamennie a dále potom Góry Sowie.

Po hřebenu Javořích hor prochází státní hranice s Polskem, kterou kopíruje turistická značka z Broumova přes Janovičky do Ruprechtic. Většinou zalesněné, k jihu příkře spadající pásmo Javořích hor, je přibližně 25 km dlouhé. Dalšími vrcholy Javořích hor jsou Široký vrch, východním směrem potom výraznější kopce, jejichž rozsochy se sbíhají ke Stěnavě: Hraniční vrch, Jelení vrch, Jedlový vrch a Šišák.

Téměř na hřebenu je rozložena rekreační osada Janovičky, s několika penziony a sjezdovými lyžařskými terény.

Javoří hory chrání Broumovskou kotlinu ze severu a tvoří malebnou kulisu krajině, kterou protéká Stěnava.

7.3. Adršpašsko – teplické skalní město

Pískovcová skalní města u Teplic nad Metují a Dolního Adršpachu jsou bezesporu jedním z nejkrásnějších míst České republiky. Návštěvníka tohoto malebného koutu čekají rozsáhlé labyrinty skal, průchody hlubokými a chladnými soutěskami, ale i daleké výhledy z vrcholků kopců a skalních srázů. Hustá síť značených stezek poslouží při turistických výletech nejen ve skalách, ale i v jejich nejbližším okolí.

Adršpašsko-teplické skály jsou od roku 1933 národní přírodní rezervací o rozloze 1 716,80 ha. Oběma skalními městy vedou značené turistické okruhy, v sezóně placené vstupné.

Adršpašské skalní město je menší částí rozlehlého komplexu Adršpašsko-teplických skal, který je tvořen kvádrovými pískovci. Základní charakter jim byl dán saxonskými horotvornými pohyby, o to ostatní se zasloužil vítr, mráz a voda. Pískovcové plošiny byly rozčleněny na mnoho celků a zbrázděny kaňony a soutěskami. Tato národní přírodní rezervace je cenná nejen z hlediska geomorfologického, ale i svým rostlinstvem (bylo zde zjištěno přes 200 původních druhů) a zvířenou. Na Adršpašském jezírku se lze svézt na lodičce.

Teplické skály - Tato lokalita je od Adršpašských skal oddělena Vlčí roklí. Na rozdíl od Adršpašského skalního města, kde převládají jednotlivé skalní věže, je Teplické skalní město tvořeno mohutnými skalními bloky (např. Chrámové stěny). Teplickým skalním městem prochází zajímavá naučná stezka s 15 informačními tabulemi věnovanými přírodě, historii a objevování skal, turistice a horolezectví.

V celé oblasti jsou četné horolezecké terény. Dalšími zajímavými místy v okolí jsou: Křížový vrch, zámeček Skály, Starozámecký vrch

8. Kulturní a stavební zajímavosti

8.1. Statky broumovského typu

Výraznou osobitost představuje na Broumovsku klasicistní dvorcový statek, jehož příznačný dekor a stylový výraz vyzařuje jižněji na Policko i Náchodsko, kde se stýká s klasicistním domem hradeckého kraje. Venkovský klasicistní dům okolí Broumova vznikl nepochybně pod vlivem klasicistní výstavby a přestavby města Broumova a na venkově se prosazoval už od 20. let, zejména však v letech 1850 - 1870.

Výzdoba fasád nerozlišuje mezi stavbami obytnými a hospodářskými a má charakteristické tvarosloví důsledně klasicistního dekoru. Detaily jsou vytvořeny ve štuku, zpravidla šablonou, někdy modelováním. Doplňují základní členění fasád určených lizenami, římsami, slepými arkádami a pilastry hladkými nebo kanelovanými. Součástí štítů orientovaných k silnici jsou pamětní desky založení statku, kamenné reliéfy svatých a výklenkové sochy nejčastěji kamenné, někdy dřevěné, zobrazující oblíbené světce. Klasicistní pilastry ve štítu jsou zpravidla zakončeny v kameni provedenými hlavicemi.

Charakteristické jsou vstupní portály umístěné v obloukových výklencích. Po stranách jsou niky se sedátky k posezení, vytesané z pískovce, často zdobené na okraji perlovcem. Součástí jsou kamenná ostění vstupu s klasicistním dekorem v reliéfu na ploše portálků. Klenáky vstupních portálků jsou většinou datovány a značeny monogramem majitele, také s číslem popisným. Na okapové straně dvorních fasád je charakteristickou zajímavostí psí bouda, obložená pískovcovými deskami s reliéfním dekorem domečku.

Omítky staveb jsou barevné, nejčastěji dvoubarevné - žluté a bílé. Barevné jsou také stylové klasicistní dveře vstupů do domů. Chlévy a maštale byly součástí obytného domu. Sýpky a stodoly tvořily obestavění dvora doplněné často výměnkem, jehož součástí byla někdy i sýpka. Sklepy byly někdy mimo dům, častěji ale součástí domu.

Rozmanité jsou vstupní brány do statků. Někdy bývají průjezdní výměnkem, jindy samostatné. Vzácně jsou zdobeny bohatou sochařskou výzdobou.

8.2. Broumovská skupina kostelů

Otec a syn Dientzenhoferové nepůsobili pouze v Broumově při stavbě kláštera. Jejich díly jsou i vesnické kostely v okolí Broumova, které vznikaly v rozmezí několika let.

Přestože všechny kostely na Broumovsku vynikají rozmanitostí půdorysů, jsou architektonicky skromnější. Dřevěné klenby jsou většinou jen falešné. Důvodem byly pravděpodobně stavební náklady a místní síly, které byly po technické stránce méně zdatné než vlastní Dientzenhoferova stavební skupina. I tak je tato barokní skupina ojedinělá a zhodnocuje krajinu výběžku.

9. Kulturní a stavební zajímavosti

Kryštof Dientzenhofer

Velký mistr baroku, stavitel Kryštof Dientzenhofer (1655 - 1722) byl r. 1710 jmenovám stálým architektem broumovského opata Otmara Zinkeho. Dientzenhofer přišel na území Čech z Bavorska a r. 1710 měl za sebou již dlouhou stavební činnost na mnoha místech Čech a hlavně v Praze. Pro Zinkeho pracoval až do své smrti. Podílel se také na stavební činnosti v broumovském klášteře. Jeho díly jsou kostely ve Vernéřovicích, Ruprechticích a v Otovicích.

Kilián Ignác Dientzenhofer

(1689 - 1751), syn a nástupce Kryštofa D., po návratu z několikaleté cesty po Evropě spolupracoval se svým otcem až do jeho smrti. Pracoval jako otcův polír už r. 1716. Při vlastním projektování kostelů uplatňoval nová řešení prostoru. Jeho návrhy vynikají citem pro začlenění stavby do krajiny i architektonickým pojetím. Pro Broumov a okolí vypracoval plány mnoha staveb.  Podle jeho plánů vznikla kaple na Hvězdě, kostely  v Heřmánkovicích, Vižňově, Šonově, Božanově a Bezděkově.

10. Použitá literatura

  • časopis "BROUMOVSKO", č. 1-2/1998, (broumovské statky -  autor Alexandr Skalický)
  • Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera, 28 s. , Collegium pro arte antiqua Brno, 2000 (broumovská skupina kostelů)
  • Broumov – 650. výročí udělení městských práv, 20 s. ,  Město Broumov, 1998 (historie Broumova – autor Miroslav Otte)
  • Turistický průvodce Východní Čechy – Broumovsko a Policko, autoři Jáchym Kejdana a Georg Güntzel, nakladatelství JUKO (benediktini, Dientzenhoferové,.. )
  • Soupis památek historických a uměleckých v republice československé, politický okres broumovský, autor Antonín Cechner, Praha, 1930 (památky ve městě a okolí)
  • Broumovsko a Kladsko, autorka Štefánia Rapušáková, Školský úřad Náchod, 1998

11. Kontakty a adresy

Městský úřad Broumov
Masarykova 239
550 14 Broumov
tel.: 491 504 111
fax: 491 523 730
e-mail: broumov@broumov-mesto.cz
web: www.broumov.net

Oddělení kultury města Broumova
Mírové náměstí 56 (Stará radnice)
550 01 Broumov
tel.: 491 524 168
e-mail: kultura@broumov.net

Městská knihovna
Mírové náměstí 52
550 01 Broumov
tel.: 491 523 733
e-mail: mk.broumov@worldonline.cz

Informační centrum Broumovska
Mírové náměstí 56 (Stará radnice)
550 01 Broumov
tel.: 491 524 168
e-mail: info@broumov.net

Muzeum Broumovska
Klášter 1
550 01 Broumov
tel.: 491  522 185
e-mail: broumov.muzeum@worldonline.cz

Dobrovolný svazek obcí Broumovsko
Mírové náměstí 56
550 01 Broumov
tel.: 491 524 168
e-mail: broumovsko@obcebroumovska.cz
web: www.obcebroumovska.cz



Copyright © Město Broumov 2001 Poslední aktualizace stránky: 04.11.2001 T