Na této stránce Vám přinášíme přehled nové literatury o Broumovsku. Uvedený přehled zpracoval PHDr. Jan Meier pro časopis Broumovsko - časopis spoluobčanů Broumovska, Policka a Teplicka., č. 3 - 4/2000. Recenze jsou vztaženy k roku 2000.

Obsah:
Tomáš Rejl: Broumov na historických pohlednicích.

Jan Vítek: Krajinou severovýchodních Čech. Hory. kopce, vyhlídková místa, údolí. skály, jeskyně.

Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stručný průvodce.

Mojmír Horyna - Jaroslav Kučera: Dientzenhoferové.

Luboš Čermák: Stopy - fakta - svědectví z historie trati Choceň - Broumov v datech a obrazech.

Uršula Kluková: Kudy chodím, tudy jím.

Jaroslav Špulák: Vypíchej jí obě oči.

Aleš Fetters: Hydronymie povodí Stěnavy na území České republiky.

Almanach 2000. 180 let ochotnického divadla v Polici nad Metují. 60 let Kolárova divadla.

Václav Sádlo: Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách (1936 1945).

Das Brauaner Land - Braunauer Heimat heute.



Tomáš Rejl: Broumov na historických pohlednicích.
Hradec Králové, Antis 2000, 112 s. Předmluva Miroslav Otte.

Rudolf Macek - Tomáš Rejl - Pavel Tregl: Adršpašsko-Teplické skály na historických pohlednicích.
Hradec Králové, Antis 2000, 111 s.


Po kliknutí na titul ukázka knihy.
První z uvedených knih prezentuje víc než stovku pohlednic, které nejen přibližují podobu Broumova v letech 1898 až 1924, ale vypovídají i mnohé o jeho životě. Nejčastějšími náměty jsou zejména historické památky v čele s klášterem. Zároveň však najde čtenář záběry městských ulic, jež i v uvedeném časovém období dokumentují jejich proměnu, a také několik interiérů, především hostinců, ale i Městského divadla či lékárny. Mnohé z pohledů dokládají průmyslový růst města, na řadě z nich lze shledávat zaniklé budovy nebo objekty zcela proměněné. Některé vypovídají i o životě zdejší české menšiny.

Zasvěcenou předmluvu napsal Miroslav Otte, autorem doprovodných kreseb je broumovský rodák, žijící v německém Essenu, Helmut Teschner. Veškeré texty v knize jsou paralelně uvedeny i v němčině.

Vydávání pohlednic Adršpašských skal dokladuje druhá z publikací už k roku 1894, Teplických dokonce 1893. I autoři pohlednic skalních partií a útvarů užívali rozličné přístupy a žánry a jejích zpracování odráží dobové výtvarné trendy. Pohlednice jsou v knize seřazeny podle jednotlivých skalních měst a v nich tak, jak návštěvník zobrazené útvary postupně nachází na prohlídkovém okruhu (úvod knihy v protimluvu uvádí řazení "chronologicky, tak jak postupně jednotlivé útvary návštěvník vidí"). Připojeny jsou i pohlednice nedalekých Jiráskových skal (Bischofsteinu). Vzhledem ke skladbě návštěvníků Teplicko-adršpašských skal jsou doprovodné texty kromě češtiny i v němčině a polštině.

Autor a editor obou publikací Tomáš Rejl hodlá v příštím roce dokončit pohlednicovou trilogii regionu publikací Broumovsko na historických pohlednicích.

Jan Vítek: Krajinou severovýchodních Čech. Hory, kopce, vyhlídková místa, údolí, skály, jeskyně.
Ústí nad Orlicí, OFTIS 2000, 168 s.

Významný východočeský přírodovědec a regionalista přibližuje rozsáhlou pohraniční oblast od Broumovského výběžku až po Králicko a Svitavsko ve dvojím pohledu; jednak profesním zrakem geomorfologa, jednak pohledem turisty a znalce zajímavostí regionu. U každé z popisovaných lokalit autor vedle krajinářských zajímavostí přibližuje i její stavební památky a kulturně historické souvislosti.

Hned úvodní obsáhlá část má název Broumovsko - krajina skalních měst. Její kapitoly přibližují Adršpašsko-teplické skály s okolím, Ostaš, Broumovské stěny, Machovsko, Božanovsko i turisticky méně známé pohraniční Javoří a Vraní hory, a také Stárkovsko a Jestřebí hory, jež tvoří západní hranici Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. V závěrečné kapitole autor charakterizuje příhraniční zajímavosti v sousedním Polsku, mezi nimi Suché a Soví hory, jež navazují na naše Javoří hory, a s Broumovskými stěnami spjaté Stolové hory, jimž vévodí legendární Bor a Hejšovina.


Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stručný průvodce.
Brno. Collegium pro arte antiqua 2000, 28 s.

Drobná publikace ve stručných profilech přibližuje kostely broumovské dientzenhoferovské skupiny, včetně barokní fary v Heřmánkovicích a odlehlejšího Bezděkova. U většiny profilů je připojena exteriérová a interiérová fotografie objektu a schéma jeho půdorysu. Brožuru připravili mladí studenti, členové brněnského občanského sdružení Collegium pro arte antiqua u příležitosti letošního Týdne pro broumovské kostely. Úvodní stať ředitelky náchodského archivu Lydie Baštecké přibližuje situaci, v níž skupina kostelů vznikala, a upozorňuje na rozdílný přístup obou Dientzenhoferů k stavbám zdejších venkovských kostelů.

Záslužnou a příjemně koncipovanou publikaci poškozují omyly a nedostatky v textech i připojeném informačním aparátu (zkomolená místní jména na úvodní mapce, kde mj. není uvedena Police, ilustrační schémata jiných než místních staveb, chaotický styl některých textů, zkomolené jméno autora významné publikace k tématu A. Cechnera v doporučené literatuře atd.).


Mojmír Horyna - Jaroslav Kučera: Dientzenhoferové.
Praha, Akropolis 1998, 159 s.

Výpravná publikace přibližuje stavitelský rod Dientzenhoferů od Georga (1643-1689) po Justuse Heinricha (1702-1744) a jeho působení u nás i v okolních zemích. V monografických kapitolách Kryštofa ( 1655-1722) a jeho syna Kiliána Ignáce (1689-1751) Dientzenhoferových věnují autoři pozornost i jejich tvorbě na Broumovsku a jejich vztahu k zdejším benediktinům. Roku 1710 byl Kryštof jmenován stálým architektem břevnovsko-broumovského kláštera. Z jeho staveb kniha okrajově uvádí "vynalézavé řešení schodišťového nástupu k broumovskému klášternímu kostelu", "zajímavou kompozici jeho hlavního portálu", jihozápadní křídlo prelatury a také venkovské kostely ve Vernéřovicích, v Ruprechticích a návrh kostela v Otovicích, který po jeho smrti realizoval syn Kilián Ignác.

Kapitola této stavitelské hvězdy rodu je na zmínky o Broumovsku bohatší. Hovoří o tom, že otec svého nejnadanějšího syna záměrně připravoval na převzetí svých úkolů a zakázek, a zároveň o tom, že břevnovsko-broumovský opat Otmar Zinke (v knize důsledně uváděný jako Othmar Zincke) záhy pochopil , jak velkého umělce a spolehlivého dodavatele staveb u něm získal". Zinkeho nástupce Benna Löbla se stavitelem, který pro řád pracoval 35 let, dokonce spojovalo osobní přátelství. Z prací na Broumovsku kniha vyzdvihuje zejména "ohromnou výstavbu prelatury a konventu v Broumově" coby "znamenitě zvládnuté stavby s perfektně prokomponovanými prostorovými a dispozičními vztahy a charakteristickou odlišností výrazu reprezentativní opatské části a klausury". Dále upozorňuje na náročnost exteriérového i interiérového řešení kostela sv. Markéty v Šonově, uvádí, že jednu ze svých charakteristických konstrukcí stavitel poprvé použil v kostele Všech svatých v Heřmánkovicích, a zmiňuje též stavební řešení kostelů ve Vižňově a Božanově. Autor textu Mojmír Horyna připomíná i vliv dientzenhoferovských, umělecky vrcholných staveb na tvorbu běžných venkovských stavitelů.

Podstatnou složkou publikace jsou fotografie Jaroslava Kučery, přibližující mj. i nádvoří broumovské prelatury a kostely v Šonově, Ruprechticích a Vižňově a umožňující poznat i podobu kostelů na dalších místech, spjatých s břevnovsko-broumovskými benediktiny (vedle Břevnova např. v polském Lehnickém Poli a severočeských Počaplech). Dientzenhoferovské stavby na Broumovsku tak může zdejší čtenář zasadit do kontextu celé tvorby jejich autorů. Vzhledem k svému výpravnému charakteru se monografie dobře doplňuje se starší knihou Milady Vilímkové Stavitelé paláců a chrámů (Praha, Vyšehrad 1986).

Luboš Čermák: Stopy - fakta - svědectví z historie trati Choceň - Broumov v datech a obrazech.
Praha, Ben. l, di1 1997, 335 s. 2. díl 1999, 206 s.

Letošní 115. výročí zprovoznění choceňsko-broumovské dráhy je důvodem připomenout dva obsáhlé svazky, které v době svého vydání unikly naší pozornosti, byť se tehdy staly největšími bestsellery zdejší regionální literatury.

Jádrem díla jsou, vedle textu věnovaného údajům o stavbě trati, lokomotivám, jež po ní jezdily, stanicím a dalším zajímavostem, desítky fotografií, přibližujících historii i současnost zdejší dráhy. Na snímcích, jimž je jen v 1. dílu věnováno víc než 200 stran, lze kromě tratí a souprav spatřit také záběry železničních nehod, sněhových kalamit i dnes už neexistujících drážních objektů.

I pro laika zajímavou kapitolou je vývoj jízdních řádů. Čtenář si může si porovnat jízdní řády z roku 1875, z přelomu století, z I. i II. světové války se současností. V závislosti na politické situaci se měnila i délka trati. Ve 20. letech je jízdní řád psán pro trať Choceň - Meziměstí Střední Stěnava (tedy Scinawka Srednia v dnešním Polsku). V protektorátních letech naopak spojení z Chocně končilo na zastávce Maršov (dnes Žd'ár nad Metují). Současný jízdní řád vede opět za hranice, tentokrát do Mirošova. Druhý díl rozšiřuje zajímavosti mj. o přepravní tarify a reprodukce různých typů jízdenek. Seznámit se lze i s jednotlivými stanicemi, jejich vývojem, včetně změn názvů, mimořádnými událostmi na trati atd.

Mnohé z fotografií obou dílů zachycují svébytný půvab železnice v krajině Podorlicka, Náchodska a Broumovska. Vedle vlaků a drážních objektů jsou ke spatření i desítky tváří železničářů, od počátků dráhy až do současnosti. Publikace mají zvláštní přitažlivost pro drážní pamětníky (včetně cestujících). Nejen však pro ně.


Uršula Kluková: Kudy chodím, tudy jím.
Literární zpracování Jiřina Doležalová. České Budějovice, Dona 2000, 133 s.

Populární herečka v knížce kuchařských receptů vtipně přibližuje rozličné momenty svého života a zároveň si vybavuje, co se kdy v její rodině - ať už v ní byla v roli dcery, manželky či matky - vařilo a jedlo. Při vyprávění se samozřejmě nevyhnula svému nejranějšímu dětství v polské Nové Rudě (tehdy německém Neurode), dětským a školním létům v Broumově, ani zdejším počátkům legendárního Kladivadla.

Broumovská léta jsou v knížce spojena s maminčiným vánočním pečivem a slanečkovými lahůdkami. Knížka připomíná i období po autorčině maturitě na zdravotní škole, kdy budoucí herečka pracovala v broumovské porodnici a zároveň s prvními hrami Kladivadla (zde se redaktoři publikace dopustili omylu, když místo o hře O myšilidech píší o Steinbeckově O myších a lidech) prožívala i ranou fázi svého manželství s jeho protagonistou, dramatikem a režisérem Pavlem Fialou.


Jaroslav Špulák: Vypíchej jí obě oči.
Ilustrace Štěpán Málek. Vlastním nákladem 1999, 111 s.

Novela rockového publicisty Jaroslava Špuláka (narozen 1967 v Broumově, též autor dějin broumovské kopané) líčí příběh několika neutěšených dní, v nichž mladý pražský novinář uteče před svými problémy do malého města. Se znalostí prostředí vykresluje řadu maloměstských typů a týpků a vztahů mezi nimi, jež hrdinu nakonec přimějí k tomu, aby si hledal jiné působiště.

V beletristické prvotině se autor představuje jako výborný vypravěč i skeptický glosátor vytvořených situací. Při čtení knížky se čtenáři mohou hlasitě smát a zároveň jim může být smutno. Vylíčení atmosféry současného českého maloměsta, kde jedinými snesitelnými lidmi jsou místní blázen, stará kořenářka a tragická postava invalidy, jenž byl ještě nedávno úspěšným advokátem, je možná příliš naturalistické. Šokující je i závěr, který odkryje pravý důvod hrdinova útěku z Prahy.

Podle autorových slov mu při vykreslení atmosféry jeho literárního městečka pomohla i znalost poměrů rodného města. Broumováci posloužili též k tvorbě některých z postav a i město samo je v textu zmíněno. (Své místo našel v novele i olivětínský Opat, jemuž jeden z hrdinů dává při výběru piva přednost před "plzní".)


Aleš Fetters: Hydronymie povodí Stěnavy na území České republiky.
In: Kladský sborník Ill. Hradec Králové, Pedagogická fakulta VŠP 1999, 439 s.

Studie, zkoumající názvy vodních toků a ploch (hydronym) v povodí českého toku Stěnavy, je výsledkem autorova bádání v literatuře i v terénu. Hydronomicky zaměřené články objevil A. Fetters mj. i v prvních ročnících našeho časopisu (J.Zídka: Výklady názvů hor a vod na Broumovsku, roč. 1, 1947, č. 7-8 a I. Honl: Řeka Stěnava a její přítoky z hlediska názvoslouného, roč. Il, 1948, č. 1-2).

Stať překvapivě uvádí některá historická, dnes neužívaná česká jména (např. Dobrohošť = Vižňovský potok, Slatinný - Uhlířský potok). Oprávněně zpochybňuje název Liščí potok (Voigtsbach, Hejtmánkovický potok). Je zajímavé, že tři ze zdejších hydronym - Stěnava, Křinice a Božanov (poslední dva jako názvy toků, z nichž vznikla označení vesnic) pocházejí ještě z období před zdejší kolonizací v polovině 13. století. To (spolu s Martínkovickým potokem původně zvaným Březnice) dle autora umožňuje předpokládat, že právě, na jihovýchodě kotliny, bylo první české osídlení Broumovska, jež souviselo s osidlováním Kladska. Redaktor sborníku umožnil pověstnému "šotkovi" zažertovat a vytvořit z "újezdu polického" "újezd politický' (s. 405).


Almanach 2000. 180 let ochotnického divadla v Polici nad Metují. 60 let Kolárova divadla.
Police n. Met., /Městský úřad/ 2000, 44 s.

Divadelní (a vůbec kulturní) tradice v Polici sahá daleko do minulosti. Dokládá to i almanach, který polický Městský úřad vydal k 180. výročí zahájení ochotnické činnosti ve městě a zároveň k 60. výročí postavení polického divadla. Na rozdíl od řady jiných scén, budovaných např. mecenáši, si Poličtí své divadlo zřídili sami způsobem, při němž si nelze nepřipomenout stavbu Národního divadla. Od roku 1820 zde takřka nepřetržitě působily ochotnické spolky, jež až do roku 1940 hrály v hospodských sálech. Výstavba moderní funkcionalistické budovy byla nejen důkazem zaujetí Polických pro divadlo, ale i vlasteneckou manifestací (mj., v jejích základech byly kameny z Ostaše i z tehdy do Sudet zabrané Hvězdy). V první části almanach mapuje celou historii polického ochotničení. Druhá část je věnována sálům, v nichž se v Polici hrálo, a poté budově divadla. V závěru je uveden seznam her, jež poličtí divadelníci uváděli během 180 roků svého působení. Fakt, že k seznamu her není připojen alespoň stručný výběr z bohaté literatury o polickém divadle, zejména odkaz na předchozí divadelní almanachy (1940, 1970) patří k nepočetným nedostatkům záslužné publikace.


Václav Sádlo: Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách (1936 1945).
Náchod, Okresní muzeum 2000, 549 s.

Obsáhlá publikace přináší na dvě stovky profilů občanů dnešního náchodského okresu a jejich vzpomínek. Knihou autor završil svou dlouholetou badatelskou práci, jejímž smyslem především bylo, nenechat jména těch, kteří bojovali za samostatnost a svobodu Československa, upadnout v zapomenutí. Přibližně čtvrtina z uvedených osobností (mužů i žen) žije či žila na Broumovsku. Jsou mezi nimi převážně rodáci z ukrajinské Volyně, kteří se zde po válce usadili, předváleční broumovští Češi i - což je zvlášť cenné - zdejší Němci, kteří se zapojili do protinacistického odboje. Připomenuti jsou i občané z Policka a Teplic. Některé z odbojářů přibližují i obrazové přílohy (u fotografie Josefa Stryji z Božanova, je jméno jeho dcery, spisovatelky Marie Stryjové-Loewensteinové, která ve svých povídkách líčila i válečné utrpení volyňských Čechů a jejich účast v odboji, uvedeno nesprávně jako Loewenbachová).


Das Brauaner Land - Braunauer Heimat heute.
Heimatkundliche Zeitschrift des Heimatkreises Braunau/Sudeten e. V. fíír Nordostbóhmen. Sonderausgabe 2, September/Oktober 2000, uon Dr. Erhard Meissner. 8 s.

Zvláštní číslo vlastivědného časopisu Das Braunaer Land (Broumovsko), redigovaného historikem E. Meissnerem (viz Broumovsko 1-2/ 1998, s. 2, 6-7), který je i autorem většiny článků, se snaží německým krajanům priblížit dnešní tvář našeho kraje. Ten přitom rozděluje na východní a západní část a zvláštní kapitolu věnuje Stárkovsku. Připojen je i stručný přehled broumovských dějin, pojednání o stavebním vývoji Broumova od architekta G. K. Ringela a kapitola z článku L. Štěpánové z Broumovska 1 /99 o současném stavu Veby. Sympatickým záměrem čísla je informovat ty, kdo se chystají na cestu k nám, a cestu jim doporučit. (Připomenut je mj. i náš časopis.) V dalším zvláštním čísle, jež má vyjít na jaře 2001, budou informace o současné podobě dalších zdejších míst a podniků.


Copyright © Město Broumov 2003 Poslední aktualizace stránky: 06.05.2001 T